Constitutional Court dismisses appeal due to late filing after final court decision. Stayer filed too late. Court rejects appeal. Late filing. Appeal dismissed.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a regional court's refusal to grant a retrial. The applicant argued that lower courts incorrectly assessed the novelty of documents and misinterpreted civil procedure rules regarding retrial grounds. The Court ruled that since the lower court's decision denying the retrial was the final legal remedy, the 60-day filing deadline for a constitutional complaint began upon its service, which the applicant missed.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 236 odst. 1 o.s.ř.; § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.: A decision denying a retrial constitutes the final legal remedy; the deadline for a constitutional complaint runs from the service of that decision, and filing after expiration results in dismissal.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele P. E. G., zastoupeného advokátem JUDr. M. J., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 1999, čj. 10 Co 727/99-18, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se svým návrhem ze dne 10. 7. 2000 domáhá, s odvoláním na porušení čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zrušení v záhlaví uvedeného usnesení.
Z připojeného spisu Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 5 C 652/98, Ústavní soud zjistil, že v projednávané věci se stěžovatel (dříve navrhovatel) domáhal obnovy řízení "ve věci 7 C 899/92-46 rozhodnuté rozsudkem ze dne 27. 10. 1994". Okresní soud v Lounech návrh usnesením ze dne 9. 6. 1999, čj. 5 C 652/98-10, zamítl. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedené rozhodnutí bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 24. 11. 1999.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, neboť podle jeho názoru oba obecné soudy ve svých rozhodnutích nesprávně právně posoudily novost předkládaných listin v rámci návrhu na povolení obnovy a nesprávně vykládaly přípustnost a důvody obnovy při výkladu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) a b) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o.s.ř.").
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 19. 4. 2000, čj. 20 Cdo 45/2000-30, řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 6. 1999, čj. 5 C 652/98-10, zastavil. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 1999, čj. 10 Co 727/99-18, odmítl. V odůvodnění uvedl, že s ohledem na ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. nelze rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudů prvního stupně je odvolání; občanský soudní řád proto funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudů prvního stupně neupravuje. Absence funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání v této části podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil. Ve zbývající části shledal, že dovolání není přípustné ani dle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť není usnesením měnícím, a nelze jej subsumovat ani pod případy uvedené v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) až f). Podmínky stanovené ustanovením § 239 o.s.ř. projednávaná věc nesplňuje, neboť řízení o povolení obnovy není rozhodnutím ve věci samé. Vady řízení podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Dovolání proto nebylo přípustné ani podle tohoto ustanovení.
Dne 11. 7. 2000 podal stěžovatel k přepravě projednávanou ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 1999, čj. 10 Co 727/99-18.
Po přezkoumání všech skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze v případech, kdy to zákon připouští (§ 237 až § 239 o.s.ř.). Z toho je třeba dovodit závěr, že pokud zákon dovolání nepřipouští, není možno je považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně základního práva nebo svobody poskytuje. Uvedený závěr Ústavní soud zohlednil již mnohokrát ve své judikatuře (viz. např.
I. ÚS 22/93
,
III. ÚS 40/93
,
I. ÚS 129/97
). Usnesení soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva - v daném případě podat dovolání. V takových případech proto lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Na znalosti mezí práva na dovolání musí Ústavní soud trvat již proto, že při podání ústavní stížnosti je stěžovatel povinně zastoupen osobou znalou práva - advokátem.
Podle cit. ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 1999, čj. 10 Co 727/99-18, byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 24. 11. 1999, přičemž je nutno jej pokládat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána k přepravě dne 11. 7. 2000, je z uvedeného zřejmé, že návrh byl podán po lhůtě uvedené v ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Na základě uvedených skutečností nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2001 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj