Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding land registry entry based on contract validity. The Court rejects claims of fundamental rights violations. The Court finds the land registry decision legally sound and within its authority.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against a land registry office decision permitting a property transfer. The applicant argued that the registry office violated fundamental rights by failing to verify the validity of the sales contract and the existence of ownership rights. The Court ruled that the registry office acts based on the procedural complexity of the underlying dispute and cannot unilaterally determine contract validity or ownership status without a court ruling.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court rejects a constitutional complaint where the applicant claims a violation of fundamental rights due to a land registry decision, as the registry office lacks the authority to independently assess the validity of underlying legal relationships or ownership rights without a prior court determination.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
IV. ÚS 48/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v řízení o ústavní stížnosti M.Z., zastoupené advokátem JUDr. M.V., proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v P., čj. V 11 -284/95, ze dne 7. 1. 1997, za účasti Katastrálního úřadu v P., jako účastníka řízení,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svojí včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu v P. ze dne 7. 1. 1997, č j. V 11-284/95, kterým byl povolen na základě kupní smlouvy vklad vlastnického práva k nemovitostem, nacházejících se původně mj. ve spoluvlastnictví stěžovatelky, ve prospěch společnosti S., a to s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 2 odst. 2 Listiny základní práv a svobod (dále jen "Listina"). Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb.
S ohledem na tento spojený návrh stěžovatelky bylo řízení o její ústavní stížnosti usneseními ústavního soudu ze dne 30. dubna 1997 přerušeno. Usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 4. 1998,
sp. zn. Pl. ÚS 13/97
, byl pak uvedený spojený návrh odmítnut, a to v části týkající se návrhu na zrušení § 5 odst. 3 věta 1. zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., a v části týkající se návrhu na zrušení § 5 odst. 3 věta 2. zákona č. 265/1992 Sb. byl návrh odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. jako návrh podaný osobou, která k jeho podání není legitimována, neboť příslušné ustanovení vůči ní nebylo aplikováno způsobem, který vyžaduje § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
2 IV. ÚS 48/97
Z připojeného spisu Katastrálního úřadu v P., sp. zn. V 11-284/95, z vyjádření Katastrálního úřadu v P. a z obsahu vlastní ústavní stížnosti bylo Ústavním soudem zjištěno, že v dané konkrétní věci bylo o povolení vkladu vlastnického práva Katastrálním úřadem v P. rozhodnuto na základě procesně komplikovaného řízení o povolení vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy, sp. zn. 462217, sepsané dne 22. 1. 1992 před JUDr. L.S. a uzavřené dne 3. 3. 1992 mezi prodávajícími J.Z., M.Z., J.Š., Ing. J.Z., S.Č., P.Z. a L.Z., na straně jedné a kupujícími S., K., zastoupenou Ing. P.V. a Z.Š. na straně druhé, zahájeného na návrh Ing. J.Z. jako jednoho z prodávajících účastníků předmětné kupní smlouvy. Předmětem uvedené kupní smlouvy byly nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u kastrálního úřadu v P. na L V č. 2523, pro obec a k.ú. H., konkrétně dům č.p. 191, stavební parcela č. 188/1 o výměře 364 m 2,, stavební parcela č. 188/2
o výměře 1.203 m 2 a stavební parcela č. 188/4 o výměře č. 303 m 2.
Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti stěžovatelky se Ústavní soud, a to po podrobném seznámení se s obsahem spisového materiálu, zaměřil na tvrzení stěžovatelky, jako podílové spoluvlastnice id. 4/16 výše uvedenou kupní smlouvou převáděných předmětných nemovitostí, že v důsledku jejího jednostranného odstoupení od uzavřené kupní smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny a dále v důsledku jí tvrzené absolutní neplatnosti předmětné kupní smlouvy podle § 40 odst. 1 o.z. pro absenci superlegalizace podpisů P.Z. a Ing. J.Z., bylo rozhodnutím katastrálního úřadu v P. zasaženo do jejích základních práv a svobod, konkrétně především do práva vlastnit majetek zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny. Kromě toho považuje stěžovatelka rozhodnutí Katastrálního úřadu v P. o povolení vkladu vlastnického práva za faktický svévolný akt vyvlastnění bez zákonného zmocnění, bez náhrady a bez toho, že by v dané věci byl dán veřejný zájem. Stěžovatelka tvrdí, že Katastrální úřad v P. se tím, že podle jejího tvrzení rozhodl o povolení vkladu v rozporu se zákonem, dopustil dále porušení čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem. V závěru své ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutí o povolení vkladu je rozhodnutím konstitutivní povahy, které podle § 2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, zakládá, mění a ruší vlastnické právo. Podle jejího názoru tedy bylo tímto rozhodnutími de facto zrušeno její vlastnické právo ke shora uvedeným nemovitostem. Současně zdůrazňuje, že konstrukce, podle níž zákonodárce nepřipustil proti rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva žalobu ve správním soudnictví, představuje porušení čl. 36 odst. 2 věta druhá Listiny, podle něhož nesmí být z pravomoci soudů vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod.
V daných souvislostech považuje Ústavní soud za nezbytné především poukázat na nesprávný názor stěžovatelky, v podstatě považující za právní titul vzniku, změny nebo zániku vlastnického práva k převáděným nemovitostem, rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva. Rozhodnutím o povolení vkladu do katastru nemovitostí se pouze dovršuje proces, směřující ke vzniku, změně nebo zániku věcného práva k nemovitosti tak, jak to odpovídá shodné vůli účastníků vyjádřené v písemném vyhotovení smlouvy. Proto shledal Ústavní soud jako zjevně neopodstatněné tvrzení stěžovatelky, že
3 IV. ÚS 48/97
tímto rozhodnutími bylo zasaženo do jejího vlastnického práva tak, že jím došlo k faktickému svévolnému aktu vyvlastnění bez zákonného zmocnění.
V řízení o povolení vkladu vlastnického práva katastrální úřad nezkoumá platnost smlouvy, ale listinu, na základě které má být vklad povolen, zkoumá pouze z hledisek v zákoně v § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, taxativně vymezených. Z jiných důvodů není katastrální úřad oprávněn listinu zkoumat, takové případy přísluší zkoumat výhradně obecným soudům. Pokud by katastrální úřad překročil meze své přezkumné činnosti, jednalo by se o rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny, který stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem. Pro úplnost k otázce vztahu zahájeného řízeni o povolení vkladu u katastrálního úřadu a eventuálních zahájených soudních sporů o určení právního vztahu před obecnými soudy, považuje Ústavní soud za vhodné uvést, že v případě pochybností o platnosti smlouvy, resp. existenci či neexistenci věcného práva, ke dni podání návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí, vzniklých v průběhu řízení o povolení vkladu, má katastrální úřad možnost řízení přerušit, to však pouze tehdy, bude-li doloženo, že byl podán tím, kdo má právní zájem, návrh u soudu, na základě kterého soud rozhodne, zda tu právní vztah je či není. V předmětném případě však v průběhu řízení o povolení vkladu běželo pouze soudní řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky na straně prodávajících, které vzhledem ke skutečnosti, že katastrální úřad zkoumá skutečnosti ke dni podání návrhu na vklad, nemohlo jeho rozhodnutí ovlivnit, neboť eventuální rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má účinky ex nunc. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka, jednostranně tvrdící, že od smlouvy v důsledku nezaplacení kupní ceny odstoupila, nedoložila toto své tvrzení souhlasným prohlášením druhé strany a ani nepodala v průběhu běžícího řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru určovací žalobu, kterou by se domáhala u obecných soudů určení, že je v důsledku odstoupení vlastnicí id. 4/16 předmětných nemovitostí, nelze přisvědčit jejímu názoru, že katastrální úřad, z důvodu jí tvrzeného odstoupení od smlouvy, nemohl kladně rozhodnout o povolení vkladu vlastnického práva.
Stejně tak neopodstatněné ve vztahu k tvrzení o zásahu do vlastnického práva stěžovatelky jako vlastnice id. 4/16 převáděných nemovitostí jsou její tvrzení, týkající se nedostatku tzv. superlegalizace ve vztahu k podpisům dalších dvou ze sedmi ideálních spoluvlastníků na straně prodávajících, žijících v N. Navíc z připojeného spisu Katastrálního úřadu v P. Ústavní soud zjistil, že Ing. J.Z., jeden z prodávajících a současně účastník, který podal návrh na zahájení řízení o povolení vkladu, superlegalizaci svého podpisu ve smlouvě v průběhu řízení před vydáním rozhodnutí o povolení vkladu zajistil a Katastrálnímu úřadu v P. doručil do spisového materiálu.
Vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno k povaze rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, nelze rovněž přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že se jedná o rozhodnutí, jehož přezkoumání nesmí být smyslu čl. 36 odst. 2 věta druhá Listiny vyloučeno z pravomoci soudů. S ohledem na ochranu vlastnického práva stěžovatelky (a nejen jí, ale všech ostatních subjektů, které by zpochybňovaly stav zápisů v katastru nemovitostí), zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny, považuje Ústavní soud zároveň za nezbytné závěrem zdůraznit, že eventuální náprava vadného právního stavu opírajícího se o rozhodnutí o povolení vkladu záleží pak na těchto subjektech, kteří stavu zápisu v katastru nemovitostí oponují, konkrétně je tedy na nich, aby zvážily, zda své právo proti subjektu vedenému v katastru nemovitostí uplatní soudní cestou žalobou určovací.
4 IV. ÚS 48/97
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky není důvodná, a proto ji odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 1998
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj