Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
Pl.ÚS 13/97 ECLI:CZ:US:1998:Pl.US.13.97 KI-generiert

Constitutional Court rejects claim that land registry recording rules violate equality of parties under Charter. Court finds no inequality as all parties receive case results via notary stamp. No appeal allowed for those who knew the outcome. Equality principle is not absolute.

Geschäftsnummer Pl.ÚS 13/97
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected a constitutional complaint challenging the equality of parties in land registry recording proceedings. The applicant argued that the law's provision allowing recording without formal service of decisions violated the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court held that the principle of equality is not absolute and that the specific notification method via a notary stamp on the contract ensured all parties received the outcome, thereby maintaining equality.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb.; § 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod: The principle of equality of parties in land registry proceedings does not require identical procedural forms for positive and negative decisions, as alternative notification methods like the notary stamp ensure all parties are informed of the result.

Schlagwörter

KI-generiert
equality of parties land registry recording constitutional complaint Charter of Fundamental Rights notification of decisions administrative procedure property rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb.
M.V., na zrušení ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č.
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
265/1992 Sb., v platném znění, je v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou si všichni účastníci rovni, není podle názoru ústavního soudu opodstatněné, a to z následujících důvodů.
§ 35 odst. 2 vyhlášky č. 190/1996 Sb.
§ 3 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb.
71/1967 Sb., o správním řízení, je tento způsob ústavně konformní s ohledem na ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění; podle něhož se na řízení o povolení vkladu vztahuje zákon o správním řízení, pokud tento (tj.
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb.
265/1992 Sb., v platném znění odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Rovnost účastníků při povolení vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy

Ústavní soud rozhodl o návrhu M.Z., zastoupené JUDr. M.V., na zrušení ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb., a 90/1996 Sb., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatelka svůj návrh na zrušení § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění, spojila se svojí včas podanou ústavní stížností, kterou se domáhá zrušení pravomocného rozhodnutí Katastrálního úřadu v P., ze dne 7. 1. 1997 , č.j. V 11-284/95, kterým byl povolen na základě kupní smlouvy vklad vlastnického práva k nemovitostem, nacházejících se původně mj. ve spoluvlastnictví navrhovatelky, ve prospěch společnosti S.

Z obsahu ústavní stížnosti a z připojeného spisu Katastrálního úřadu sp. zn. V 11-284/95, bylo zjištěno, že o povolení vkladu vlastnického práva Katastrálním úřadem bylo rozhodnuto na základě procesně komplikovaného řízení o povolení vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy, sp. zn. 462217, sepsané dne 22. 1. 1992 v AK před JUDr. L.S. a uzavřené dne 3. 3. 1992 mezi prodávajícími J.Z. M.Z., J.Š., Ing. J.Z., S.Č., P.Z. a L.Z., na straně jedné a kupujícím - S., K., zastoupenou Ing. P.V. a Z.Š. na straně druhé, zahájeného na návrh Ing. J.Z., jako jednoho z prodávajících účastníků předmětné kupní smlouvy. Předmětem uvedené kupní smlouvy byly nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P., na LV č. 2423, pro obec a k.ú. H., konkrétně dům č.p. 191, stavební parcela č. 188/1 o výměře 364 m2, stavební parcela č. 188/2 o výměře 1203 m2- a stavební parcela č. 188/4 o výměře č. 303 m2.

Rozhodnutí, kterým byl vklad práva povolen, bylo v souladu s § 5 odst. 3 věta první zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, provedeno zápisem ve spisu.

Navrhovatelka svůj návrh na zrušení § 5 odst. 3 první věta zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, umožňující, aby rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, bylo provedeno zápisem ve spisu, opírá o tvrzení, že zákon tím, že umožňuje, aby jedné skupině účastníků nebylo rozhodnutí, které se dotýká jejich práva vlastnit majetek, vůbec doručeno a jiné skupině ano, je v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou si všichni účastníci v řízení rovni a navrhuje proto jeho zrušení.

Tvrzení navrhovatelky, že výše citované ustanovení zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, je v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou si všichni účastníci rovni, není podle názoru ústavního soudu opodstatněné, a to z následujících důvodů. Především je třeba zdůraznit, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu nelze princip rovnosti vnímat absolutně. V daném případě porovnává stěžovatelka postavení účastníků řízení, které skončí rozhodnutím o povolení vkladu vlastnického práva na základě předložené převodní smlouvy na straně jedné, s postavením účastníků řízení o povolení vkladu, které skončí zamítnutím návrhu na vklad na straně druhé, což představuje podle názoru Ústavního soudu právě případ, kdy odlišné podmínky v podobě kladného rozhodnutí na straně jedné, a záporného rozhodnutí na straně druhé, odůvodňují i odlišnou právní úpravu týkající se vyhotovování a doručování rozhodnutí.

V případě kladného rozhodnutí o povolení vkladu provedeného zápisem ve spise, kdy se účastníkům řízení skutečně samotné rozhodnutí nedoručuje, neboť není vyhotovováno, považuje Ústavní soud za ústavně právně významnou skutečnost, že ve smyslu § 35 odst. 2 vyhlášky č. 190/1996 Sb., katastrální úřad v případě povolení vkladu vyznačí na prvopisech smlouvy doložku, k níž připojí otisk razítka katastrálního úřadu se státním znakem, datum a podpis odpovědného pracovníka a smlouvu takto opatřenou doložkou doručí všem účastníkům řízení, čímž se tito dozví o výsledku řízení o povolení vkladu (doložka ve smyslu § 35 odst. 2 vyhlášky č. 190/1996 Sb., obsahuje jednak údaj o čísle jednacím rozhodnutí, kterým byl vklad práva povolen, dále údaj o tom, kdy byl vklad práva v katastru nemovitostí zapsán, a konečně údaj, ke kterému dni vznikly právní účinky vkladu).

V tomto směru je tedy zaručena rovnost mezi účastníky řízení o vkladu do katastru nemovitostí ve smyslu poskytnutí informací o výsledku řízení o vkladu práva do katastru nemovitostí a nedochází k stěžovatelkou tvrzené nerovnosti. Z hlediska vazby na zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení, je tento způsob ústavně konformní s ohledem na ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění; podle něhož se na řízení o povolení vkladu vztahuje zákon o správním řízení, pokud tento (tj. zákon č. 265/1992 Sb., v platném znění) nestanoví jinak.

Z výše uvedených důvodů nezbylo tedy Ústavnímu soudu než návrh stěžovatelky na zrušení § 5 odst. 3 první věta podle § 43 odst. 1 písm.

c) zákona č. 182/1003 Sb. odmítnout jako zjevně neopodstatněný.

Navrhovatelka navrhuje dále zrušení druhé věty v ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění, znějící "proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví". Vzhledem k tomu, že z obsahu připojeného spisu ústavní soud zjistil, že navrhovatelka se poté, co se dozvěděla z doručeného stejnopisu kupní smlouvy opatřené doložkou o vkladu vlastnického práva (doručeno jí bylo 13.1.1997), že vklad práva byl rozhodnutím katastrálního úřadu povolen a proveden, nedomáhala ani u katastrálního úřadu, ani u soudu přezkoumání předmětného rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu, nebylo tedy orgány veřejné moci ve vztahu k ní aplikováno ustanovení § 5 odst. 3 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, způsobeni, jaký má na mysli ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. S ohledem na tuto skutečnost nezbylo Ústavnímu soudu než její návrh na zrušení předmětné části § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není dovolání přípustné.

V Brně dne 14. dubna 1998

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj