Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2840/17 ECLI:CZ:US:2017:4.US.2840.17.1 Generato dall'IA

IV.ÚS 2840/17 · Ústavní soud České republiky

Numero d'incarto IV.ÚS 2840/17
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

Navrhovatel v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 7. 9. 2017 uvádí, že se domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 77 INS 8514/2016, UL 26/ 2017-B-76 ze dne 4. 7. 2017 a navazujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

IV.ÚS 2840/17 · Ústavní soud České republiky: 9. 2017 uvádí, že se domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 77 INS 8514/2016, UL 26/ 2017-B-76 ze dne 4. 7. 2017 a navazujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o návrhu T. R., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 7. 9. 2017 uvádí, že se domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 77 INS 8514/2016, UL 26/ 2017-B-76 ze dne 4. 7. 2017 a navazujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních ve věcech vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 1520/15

,

IV. ÚS 588/14

,

II. ÚS 70/15

,

II. ÚS 492/15

,

III. ÚS 1521/15

,

IV. ÚS 2098/17

,

IV. ÚS 4084/16

,

II. ÚS 3687/16

a dalších) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2017

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj