II.ÚS 2640/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Města Vsetín, se sídlem Svárov 1080, Vsetín, zastoupeného Mgr. Alešem Gnidou, advokátem se sídlem Smetanova 841, Vsetín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2015, č. j. 1 Co 76/2015-644, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, č. j. 30 Cdo 5292/2015-770, takto:

Vykonatelnost výroku II. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2015, č. j. 1 Co 76/2015-644, se odkládá do vykonatelného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, podanou k Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2016, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů pro porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Jedna z námitek uplatněných v ústavní stížnosti upozorňuje na skutečnost, že Vrchní soud v Olomouci, který napadeným usnesením zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2015, č. j. 23 C 310/2007-560 (výrok I.), současně nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce (výrok II.). Dle stěžovatele ovšem tímto výrokem bylo protiústavně zasaženo do jeho práva na zákonného soudce. Stěžovatel v této souvislosti navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, neboť hrozí, že věc bude v novém řízení rozhodnuta nesprávně obsazeným soudem.

2. Ústavní soud může podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

3. Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu splněny i přesto, že odklad vykonatelnosti je institutem mimořádným a citované ustanovení je nutno vykládat restriktivně (srov. např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 254/02

ze dne 9. 6. 2004). S ohledem na okolnosti tohoto případu je však zřejmé, že odložením vykonatelnosti předmětné výrokové části napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci nedojde k rozporu s důležitým veřejným zájmem; právě naopak, jeho výkon by mohl potenciálně vyústit v situaci, kdy by věc stěžovatele byla projednávána a případně i rozhodnuta nezákonným soudcem. Z povahy a smyslu tohoto rozhodnutí však samozřejmě plyne též to, že ve věci nemůže jednat a rozhodovat ani soudce, který v ní rozhodoval dosud. Smysl odkladu vykonatelnosti rozhodnutí napadeného ústavní stížností totiž spočívá v dočasném "zmrazení" jeho účinků tak, aby nebyl zmařen účel tohoto řízení.

4. Z tohoto důvodu Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti výroku II. napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci vyhověl, aniž by tím samozřejmě jakkoliv předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu