Constitutional Court dismisses appeal due to failure to exhaust ordinary appeal remedies first.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Ladislava Zajíčka a Hany Zajíčkové, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2015 č. j. 58 Co 425/2014-239, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a JUDr. Tomáše Pelikána, sídlem Dušní 22, Praha 1, insolvenčního správce úpadce Pražského stavebního bytového družstva, sídlem Na Hutmance 300/7, Praha 5, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Návrhem (doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 2. 2016) stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví identifikovaného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a formulovali další návrhy.

2. Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byly stěžovatelé vyzváni k odstranění vad ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Na základě žádosti stěžovatelů jim byla lhůta k odstranění vad prodloužena o dalších 60 dnů, a to s výslovným upozorněním (k dotazu stěžovatele) na nepřípustnost ústavní stížnosti, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V průběhu těchto lhůt zasílali stěžovatelé Ústavnímu soudu korespondenci, kterou se obraceli především na městský soud. Kromě jiného též poskytli Ústavnímu soudu kopii usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 5. 2016, z něhož plyne, že podali proti rozsudku městského soudu ze dne 29. 1. 2015 č. j. 58 Co 425/2014-239 dovolání.

3. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda jsou splněny procesní předpoklady kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu. V tomto případě shledal, že ústavní stížnost stěžovatelů je nepřípustná.

4. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za procesní prostředek k ochraně práva považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Z uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

6. Pokud stěžovatelé využili svého práva podat mimořádný opravný prostředek, je nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Z uvedeného pak lze dovodit, že ze strany stěžovatelů jde o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, proto jejich ústavní stížnost Ústavní soud podle tohoto ustanovení odmítl (pozn. jejich žádost o další prodloužení lhůty je vzhledem ke zjištěným skutečnostem bezpředmětná).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. července 2016

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj