Constitutional Court dismisses constitutional complaint for requesting an academic declaration without practical legal effect.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Karl Šimko regarding the procedural handling of his arrest warrant. The applicant argued that the Regional Prosecutor's Office should have submitted the warrant at his residence rather than his workplace, claiming a violation of Article 38 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court rejected the request because the applicant sought only an academic declaration, which would not alter his legal situation or provide any practical remedy.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court will not rule on a constitutional complaint if the applicant requests only an academic declaration that lacks practical legal effect and cannot change the applicant's legal position.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Karla Šimko, právně zastoupeného Mgr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem Plzeňská 2095/150, Praha 5, jímž se domáhal vyslovení toho, že postupem Krajského státního zastupitelství v Ostravě v přípravném řízení bylo porušeno stěžovatelovo právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, spočívající v nezákonném rozhodování Okresního soudu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 9. 6. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal v záhlaví uvedeného stížnostního petitu.
II. Stěžovatel byl dne 2. 12. 2010 vzat rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě do vazby, a to z důvodu § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Stěžovatel ve svém návrhu rozporoval, který soud měl být příslušný k provádění úkonů v rámci přípravného řízení. Zatímco Krajské státní zastupitelství v Ostravě postupovalo tak, že návrh na vzetí stěžovatele do vazby podalo u Okresního soudu v Ostravě, stěžovatel je toho názoru, že krajské státní zastupitelství mělo postupovat podle § 18 odst. 2 tr. ř., a návrh na vzetí do vazby podat u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, tedy v místě bydliště stěžovatele.
Uvedenému postupu krajského státního zastupitelství se stěžovatel rozhodl čelit předmětnou ústavní stížností, jíž se domáhá vyslovení toho, že postupem Krajského státního zastupitelství v Ostravě v přípravném řízení bylo porušeno stěžovatelovo právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, spočívající v nezákonném rozhodování Okresního soudu v Ostravě.
III. Z ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že v případě vyhovění ústavní stížnosti Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.
Z předmětné ústavní stížnosti a zejména pak z jejího stížnostního petitu vyplývá, že se stěžovatel ničeho takového nedomáhá a požaduje pouze vyslovení tzv. akademického výroku, v němž by Ústavní soud konstatoval, že postupem Krajského státního zastupitelství v Ostravě v přípravném řízení bylo porušeno stěžovatelovo právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Za situace, kdy stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl tzv. akademickým výrokem, jehož vydáním by se situace stěžovatele nikterak nezměnila, Ústavní soud opakovaně konstatoval, že ústavní stížnost sice plní kromě funkce subjektivní ochrany základních práv a svobod do značné míry i funkce objektivní, nicméně ani tato skutečnost nemůže znamenat, že by mohla důvodně směřovat proti neaktuálním zásahům do základních práv ve výše uvedeném smyslu (srov. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 411/05
ze dne 12. 3. 2007 nebo usnesení
sp. zn. IV. ÚS 2935/11
ze dne 9. 11. 2011). "Akademický" výrok je tak smysluplný tehdy, jestliže je způsobilý mít konkrétní praktický význam pro právní postavení stěžovatele, což v projednávaném případě očekávat nelze.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. července 2016
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj