Constitutional complaint dismissed as premature because legal remedies remain available in ongoing proceedings.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti JUDr. Alice Šťastné, zastoupené JUDr. Martinem Wurstem, advokátem, sídlem Pertoldova 3339/35, Praha 4, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2016 č. j. 21 Cdo 2457/2015-198, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. 1. Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu a požadovala jeho zrušení s tvrzením, že jím bylo (opakovaně) porušeno její právo na spravedlivý proces (podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí, princip legitimního očekávání, nestrannost soudu, rovnost stran (čl. 38 odst. 3 Listiny), jakož i právo na svobodnou volbu povolání a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny), a že se ochrana jejích práv neústavní činností dovolacího soudu nepřiměřeně protahuje (čl. 38 odst. 2 Listiny).

2. Stěžovatelka v úvodu ústavní stížnosti uvedla, že Nejvyšší soud již podruhé zrušil potvrzující rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi dané jí jejím zaměstnavatelem. Údajně se tak stalo přesto, že odvolací soud rozhodl v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu v jeho předchozím zrušovacím rozsudku. Dále informovala, že podala ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2385/2013, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 18. 8. 2014

sp. zn. IV. ÚS 2367/14

odmítl s odůvodněním, že v rámci minimalizace zásahu Ústavního soudu do činnosti obecných soudů je ústavní stížnost předčasná (nepřípustná). S vědomím, že se situace opakuje, stěžovatelka přesto žádá Ústavní soud o zásah, neboť činností Nejvyššího soudu, proti jehož rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek, jsou opakovaně porušena její uvedená ústavní práva a ochrana jejích práv (a to včetně zvlášť významných pracovních práv, na něž navazují práva sociální a zdravotní). V další části ústavní stížnosti stěžovatelka obsáhle rekapituluje dosavadní průběh řízení, formuluje námitky o protiústavnosti napadeného rozsudku Nejvyššího soudu a opakuje námitky o protiústavnosti předchozího rozsudku Nejvyššího soudu.

3. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem předepsané předpoklady k jejímu projednání, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které ji zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Jde tedy o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku, Nejvyšší soud zrušil předcházející rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení; řízení tak dále pokračuje a stěžovatelka má k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro ni nepříznivé rozhodnutí. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 2367/14

, v němž byl stěžovatelce přístup Ústavního soudu k této problematice detailně objasněn.

5. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle ustanovení § 75 odst. 1 a § 43 odst. l písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2016

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj