Legislator Giurisprudenza & Legislazione
DE FR IT EN
Analizza in Legislator
IV.ÚS 1704/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.1704.16.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding legal costs as trivial and not justifying review.

Numero d'incarto IV.ÚS 1704/16
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)
Apri la fonte ufficiale Versione Markdown leggibile dalle macchine (.md)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the City of Prague against a municipal court ruling on legal costs. The Court determined the dispute involved a trivial amount of 18,730.80 Kč, which falls outside the scope of constitutional review for minor cases. Consequently, the Court dismissed the complaint as clearly unfounded, citing established precedent that such bagatellar disputes do not warrant constitutional scrutiny.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court; Constitution Art. 37(3), Art. 95(1), Art. 96(1): Constitutional complaints regarding trivial legal costs are inadmissible as they lack the significance to affect constitutional rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal trivial legal costs bagatellar dispute legal fees review Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Art. 37(3)
Constitution, Art. 95(1)
Constitution, Art. 96(1)
Law No. 177/1996 Coll. on lawyers' fees and costs
Civil Procedure Code, § 136

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Constitutional Court Ruling of 10 April 2014, No. III. ÚS 3725/13
Constitutional Court Ruling of 7 June 2016, No. IV. ÚS 3559/2015
Supreme Court Judgment of 15 May 2013, No. 31 Cdo 3043/2010

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Hlavního města Prahy se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 1, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2016, č. j. 11 Co 67/2016-104, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou dne 26. 5. 2016, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 a 96 odst. 1 Ústavy. K tomu mělo dojít nesprávným použitím zákona č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a nákladech advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, při stanovení výše náhrady nákladů právního zastoupení protistrany.

Ústavní soud shledal stížnost zjevně neopodstatněnou, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto toliko o nákladech řízení, jejichž výše (18 730,80 Kč) navíc představuje z hlediska dovolacího řízení částku bagatelní, a rozhodnuto bylo způsobem odpovídajícím současné soudní praxi. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu podobné bagatelní spory zásadně nepodléhají ústavnímu přezkumu, neboť s ohledem na jejich nepodstatný význam nejsou většinou způsobilé zasáhnout do ústavních práv (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014,

sp. zn. III. ÚS 3725/13

). Uvedený nález rovněž podrobně odůvodňuje, proč není možné, aby Ústavní soud přezkoumával stížnost jen proto, aby naplnil roli sjednotitele judikatury. V projednávaném případě Ústavní soud neshledal žádné mimořádné důvody, pro které by bylo možné napadené usnesení přesto přezkoumat.

Ústavní soud dává stěžovateli za pravdu do té míry, že použití advokátního tarifu je toliko nouzové, provizorní řešení; to, že je soudy v současné situaci pravidelně k výpočtu náhrady nákladů zastoupení používají, je však akceptovatelné, neboť jde minimálně z hlediska naplnění principu předvídatelnosti soudních rozhodnutí o nejlepší možné řešení současné neuspokojivé situace. Užitý postup je ostatně prosazován i velkým senátem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010); pokud by soudy neodůvodněně rozhodly o nákladech řízení jinak, šlo by o nepřípustnou svévoli. Soudy potom mohou při stanovení výše nákladů právního zastoupení v případech, kdy by se jevilo použití advokátního tarifu jako nepřiměřené a nespravedlivé, určit náklady řízení jinak, např. volnou úvahou podle § 136 o. s. ř. Blíže se k aktuální problematice přiznávání náhrady za zastoupení věnoval Ústavní soud např. v nálezu ze dne 7. 6. 2016,

sp. zn. IV. ÚS 3559/2015

.

Podle § 43 odst. 3 musí být usnesení Ústavního soudu toliko stručně odůvodněno; Ústavní soud proto nepovažuje za nutné argumentaci více rozebírat a v podrobnostech odkazuje na již zmiňované nálezy

sp. zn. III. ÚS 3725/13

a

IV. ÚS 3559/2015

(dostupné online na http://nalus.usoud.cz).

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu