Constitutional Court dismisses constitutional complaint as filed after the statutory two-month deadline expired.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint because it was filed after the statutory two-month deadline expired. The applicant challenged administrative court decisions regarding a disciplinary fine, but the Court determined the limitation period began earlier, at the date the prison service rejected the initial protest. Consequently, the Court ruled that the missed deadline cannot be excused, resulting in the rejection of the entire petition.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; The limitation period for filing a constitutional complaint is strictly two months from the date of the final procedural remedy, and missing this deadline results in the inadmissibility of the complaint without exception.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o návrhu M. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Leopoldov, Slovenská republika, zastoupeného Mgr. Jurajem Grešem, advokátem se sídlem Havlíčkova 13, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2015 č. j. 8 A 79/2015-22 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2015 č. j. 4 As 162/2015-60, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Dne 27. 1. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze. Dne 16. 3. 2016 Ústavní soud obdržel žádost o prodloužení lhůty k odstranění vytčených vad a 15. 4. 2016 byl návrh doplněn podáním sepsaným Mgr. Jurajem Grešem, advokátem přiděleným Českou advokátní komorou.
Stěžovatel tvrdí, že uvedenými rozhodnutími správních soudů došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo dojít v důsledku odmítnutí soudního přezkumu kázeňského trestu (důtky) uloženého stěžovateli.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovateli byl rozhodnutím Vězeňské služby ČR ze dne 11. 3. 2015 uložen kázeňský trest - důtka podle § 46 odst. 3 písm. a) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen "zákon o výkonu trestu"). Kázeňský trest byl uložen za neuposlechnutí příkazu, aby si uložil veškeré své věci do jedné skříňky společně s potravinami, nebo aby jejich množství redukoval. Dne 19. 3. 2015 byla pod č. j. VS 28/164/004/2015-22/OVT/317 zamítnuta stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí. Stěžovatel napadl toto rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl jako nepřípustnou. Nejvyšší správní soud následně v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl kasační stížnost navrhovatele.
Ústavní soud posoudil argumentaci navrhovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, a proto jej odmítl.
Podle § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
Městský soud v Praze žalobu navrhovatele jako nepřípustnou odmítl, neboť rozhodnutí o uložení kázeňského trestu (důtky) je ve smyslu § 70 písm. f) s. ř. s. ve spojení s § 52 odst. 4 zákona o výkonu trestu ze soudního přezkumu vyloučeno, což bylo potvrzeno i Ústavním soudem (nález
sp. zn. Pl. ÚS 32/08
). Usnesení Městského soudu v Praze ani rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost, tedy nebyly rozhodnutími o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval. Lhůtu k podání ústavní stížnosti bylo v dané věci třeba počítat již od okamžiku doručení rozhodnutí Vězeňské služby ČR ze dne 19. 3. 2015, kterým byla zamítnuta stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu.
Jestliže ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. 1. 2016, je zřejmé, že již marně uplynula lhůta pro její podání podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po uplynutí stanovené lhůty odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2016
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj