Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to comply with mandatory legal representation requirements.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's request to annul administrative decisions and abolish mandatory legal representation. Although the applicant was aware of the statutory requirements for mandatory counsel under the Constitutional Court Act, she deliberately ignored them to pursue a broader legislative change. The Court dismissed the complaint as procedurally defective because the applicant's hostile attitude toward correcting the filing defect rendered further formal warnings ineffective.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may reject a constitutional complaint without examining its merits if the applicant fails to comply with mandatory legal representation requirements and demonstrates a clear intent to disregard the law.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Aleny Houžvičkové, na zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Afs 255/2015-45 ze dne 9. března 2016 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 59 Af 178/2014-56 ze dne 2. listopadu 2015, ve spojení s dalšími návrhy, takto:
Návrhy se odmítají.
Odůvodnění
Dne 25. 5. 2016 došel Ústavnímu soudu návrh směřující proti v záhlaví označeným soudním rozhodnutím ve spojení s dalšími návrhy na "odstranění povinného zastoupení advokátem z právních předpisů". Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh tyto požadavky z níže uvedených důvodů nesplňuje.
Třebaže si je navrhovatelka dobře vědoma podmínek uvedených v ustanovení § 29 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stran povinného právního zastoupení, je zcela zjevné, že se je rozhodla nerespektovat, a to právě s ohledem na to, že se, krom zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, domáhá též odstranění této povinnosti nejen ze zákona o Ústavním soudu, ale vůbec z celého právního řádu. Odtud je zcela zřejmá nevole navrhovatelky k odstranění vady podání v podobě absence obligatorního právního zastoupení, a s ohledem na tento postoj by byla výzva jí adresovaná k odstranění předmětné vady návrhu nejen z tohoto důvodu, ale především z důvodů jí z celé řady předchozích řízení před Ústavním soudem velmi dobře známých, neefektivní a formalistická, pročež se k ní Ústavní soud také neuchýlil.
Ústavnímu soudu proto za těchto okolností nezbylo, než aby návrh za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako vadný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. června 2016
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj