Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court delays and splitting claims as manifestly unfounded.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele TDS Brno - Sekce materiálů a svařování, organizační jednotka Technického dozorčího spolku Brno, občanské sdružení, pobočný spolek, se sídlem v Brně, U Vlečky 29/5, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Doležalem, advokátem se sídlem v Brně, Musorgského 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 20 C 109/2014-87 ze dne 7. března 2016 a č. j. 20 C 109/2014-78 ze dne 2. prosince 2015, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 6 domáhal, aby soud uložil žalované České svářečská společnost ANB, zájmovému sdružení právnických osob, v žalobě blíže určené povinnosti. Obvodní soud usnesením č. j. 20 C 109/2014-87 a č. j. 20 C 109/2014-78 vyloučil blíže určené části žaloby k samostatnému projednání. Dospěl k závěru, že žalobou bylo uplatněno několik samostatných nároků, které se nehodí ke společnému řízení. U některých z těchto nároků je navíc možné uvažovat o věcné příslušnosti krajského soudu.

2. Proti těmto rozhodnutím obvodního soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2Listiny základních práv a svobod. Porušení těchto práv stěžovatel spatřoval v tom, že v řízení před obvodním soudem dochází k průtahům. První jednání soud nařídil až po roce od podání žaloby, první i druhé jednání navíc nebylo nijak účelné. Následně obvodní soud počal vylučovat jednotlivé části žaloby k samostatnému projednání, aniž by proto byly věcné důvody. Věcná příslušnost krajského soudu není dána, což již potvrdil i Vrchní osud v Praze. Drobením sporu na jednotlivá řízení dochází k bezdůvodným průtahům, což je zhoršeno i průtahy při předkládání spisu ke zbytečnému rozhodování o věcné příslušnosti. Soud tak nepostupuje hospodárně a spravedlivě, v konečném důsledku tak stěžovateli odpírá spravedlnost, neboť řízení probíhá již dva roky, aniž by se soud zabýval věcí samotnou.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, ale zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn. Pl. ÚS 24/02

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

4. Předně je třeba uvést, že ústavní stížnost směřuje především proti průtahům v řízení. V tomto ohledu jde o nepřípustné námitky, neboť z ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatel podal návrh podle § 174a zákona o soudech a soudcích, což je procesní prostředek k ochraně práva před průtahy v řízení, jehož využití je třeba před podáním ústavní stížnosti v této otázce [nález

sp. zn. IV. ÚS 180/04

ze dne 17. 8. 2004 (N 112/34 SbNU 157)].

5. Ve zbytku stížnost směřuje vůči samotným důvodům vyloučení části věci k samostatnému projednání. V tomto ohledu však stěžovatel svůj názor blíže neodůvodnil. Jeho žaloba se skutečně zakládá na několika odlišných, byť do jisté míry propojených nárocích. V tomto ohledu Ústavní soud neshledal, že by obvodní soud při vedení řízení postupoval svévolně, pokud jednotlivé nároky vyloučil k samostatnému projednání. Poukázal-li stěžovatel na to, že obvodním soudem zvažovaná věcná příslušnost krajského soudu nepřichází do úvahy a předložení věci nadřízenému soudu je tedy bezdůvodné, jde o otázku, kterou je možné hodnotit v rámci výše odkazovaného řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu (pokud obvodní soud bezdůvodně popírá svou věcnou příslušnost, mohlo by jít o průtah ve smyslu § 174a zákona o soudech a soudcích). Teprve pokud by se návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ukázal jako neúčinný, mohl by se Ústavní soud věcí zabývat z hlediska tvrzených průtahů.

6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. května 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu