Constitutional Court dismisses appeal as it is not a review of administrative legality but a request to retry the case.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against administrative court rulings regarding a land registry error correction request. The applicant argued that the courts violated property rights and fair trial rights by considering arguments not raised before the lower administrative court. The court ruled that the Constitutional Court's sole function is to check for constitutional violations, not to re-examine the merits or correct administrative errors.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court does not act as a further stage of substantive review; it examines only whether general courts exceeded their constitutional scope, and complaints seeking a retry of the case are inadmissible.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Stanislava Gabryše, zastoupeného Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou se sídlem v Brně, Orlí 27, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2015, č. j. 7 As 120/2015-48, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2015, č. j 62 A 25/2013-109, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 4. 2015, č. j 62 A 25/2013-109, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 11. 2. 2013, č. j. ZKI-O-127/699/2012, o odvolání proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálního pracoviště Zlín, ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. OR-118/2012-705-14. Rozhodnutími správních orgánů nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na opravu chyby v katastrálním operátu s odkazem na § 5 odst. 7 zákona č. 344/1992 Sb. v tehdy účinném znění. Krajský soud v odůvodnění zdůraznil, že institut opravy chyb v katastru nemovitostí pojmově nemůže sloužit k řešení sporných právních vztahů, v daném případě k pozemkům, na nichž se nachází veřejně přístupná komunikace a které jsou mj. ve vlastnictví rodinných příslušníků stěžovatele; právě o to přitom stěžovatel usiluje. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 8. 2015, č. j. 7 As 120/2015-48, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou soudu dne 23. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že se Nejvyšší správní soud zabýval i námitkami, které žalovaný neuplatnil v řízení před přezkumným soudem. Co do merita věci stěžovatel setrval na přesvědčení, že jeho věc splňuje zákonné podmínky k provedení opravy chyb v katastrálním operátu.
Ústavní stížnosti byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatel usiluje; v ústavní stížnosti polemizuje s interpretací a aplikací zákona, jak byla provedena obecnými soudy, a požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil a správním soudům uložil přezkoumat vyřízení jeho návrhu na opravu chyb v katastrálním operátu znovu a způsobem, který pro něj bude příznivější.
Úkolem Ústavního soudu je (výhradně) přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti - žádné takové pochybení v daném případě neshledal. Správní soudy logicky a srozumitelně odůvodnily svůj závěr, že v daném případě pojmově nebylo možno postupovat opravou chyb v katastrálním operátu, neboť stěžovatel svým návrhem fakticky usiluje o zásah do právních vztahů k pozemkům, na nichž byla vybudována zpevněná cesta a které jsou mj. ve vlastnictví rodinných příslušníků stěžovatele. Takovou změnu v katastru nemovitostí nebylo možno provést prostřednictvím opravy chyb, nýbrž v intencích § 5 odst. 7 zákona č. 344/1992 Sb. v tehdy účinném znění, výhradně zásahem do právních vztahů po provedení příslušného správního, popř. soudního řízení a na podkladě odpovídajících listin, které ovšem stěžovatelem předloženy nebyly. Oprava katastru se podle § 8 odst. 1 téhož zákona může týkat výhradně údajů, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, nepřesností při měření, zobrazení v katastrální mapě nebo při výpočtu výměr - v projednávané věci se však o žádný z těchto případů nejedná.
K námitce týkající se připuštění námitek žalovaného uplatněných (poprvé) v řízení před kasačním soudem pak Ústavní soud dodává, že Nejvyšší správní soud ani v tomto směru nezasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatele, neboť tento postup řádně odůvodnil, a to i s odkazem na svoji konstantní judikaturu vycházející z rozsudku ze dne 2. 7. 2008, čj. 1 Ans 5/2008-104.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu