Constitutional Court dismisses complaint for exhaustion of remedies regarding police investigation notification.

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky TOMMI-holding, spol. s r. o., se sídlem U Svobodárny 12, Praha 9, zastoupenou JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem, se sídlem Křižíkova 56, Praha 8 proti vyrozumění Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha IV, č. j. KRPA-487490-42/TČ-2015-001493 ze dne 27. 1. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci

Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí a navrhla jeho zrušení pro porušení svého práva na účinné vyšetřování vyplývajícího z práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

Dne 7. 12. 2015 podala stěžovatelka u Obvodního ředitelství Policie České republiky v Praze 4 trestní oznámení na společnost REMI, spol. s r. o., která se měla dle stěžovatelky dopustit trestného činu neoprávněného podnikání dle § 251 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spočívající v neoprávněném poskytování právních služeb.

Vyrozuměním ze dne 27. 1. 2016 bylo stěžovatelce sděleno, že kvalifikovaným posouzením a provedeným šetřením Policie České republiky nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestní čin, a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení.

II. Argumentace stěžovatelky

Stěžovatelka vyrozumění napadá zejména z důvodu, že neobsahuje žádné odůvodnění, zda věc byla řádně prošetřena a zda listinné důkazy uvedené v trestním oznámení byly vyhodnoceny a posouzeny. Dle názoru stěžovatelky je na řádném výkonu a kontrole vykonávání právních služeb dán silný veřejný zájem a nebylo-li jednání jednatelů společnosti REMI, spol. s r. o. shledáno jako neoprávněné podnikání, budou tyto osoby v tomto jednání pokračovat s vědomím, že není závadné. Dle stěžovatelky došlo ze strany Policie České republiky k nedodržení základních zásad trestního řízení a tím pádem k porušení práva stěžovatele na účinné vyšetřování.

III. Hodnocení Ústavního soudu

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. S ohledem na subsidiární povahu ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn k přezkumu toliko pravomocných rozhodnutí a zásahů orgánu veřejné moci, tedy až ve chvíli, kdy ochranu ústavně garantovaných základních práv nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Ústavní stížností by tak měla být napadána v zásadě konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí a procesní, byť proti nim není formálně přípustný opravný prostředek.

Právě posuzovaná ústavní stížnost směřuje proti vyrozumění policejního orgánu o nezjištění skutečností odůvodňujících zahájení úkonů trestního řízení. Již v samotném poučení, jenž je součástí napadeného usnesení, je nastíněna možnost podat místo opravného prostředku opětovný podnět, nebo se s podáním trestního oznámení obrátit na příslušné státní zastupitelství v rámci jeho působnosti v dozoru nad zachováním zákonnosti v předsoudním stadiu trestního řízení. Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud dospěl k závěru, že žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu a jako takovou je ji nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. nález

sp. zn. I. ÚS 1565/14

ze dne 2. 3. 2015 a nález

sp. zn. I. ÚS 860/15

ze dne 27. 10. 2015, oba dostupné na http://nalus.usoud.cz). Povinností stěžovatelky tedy bylo nejdříve požádat státní zastupitelství o výkon dozoru podle § 157a trestního řádu a poté ještě případně požádat o dohled nejbližší vyšší státní zastupitelství. To však stěžovatelka neučinila.

Ústavní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k názoru, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, a dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu tak ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2016

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka