Constitutional complaint dismissed as inadmissible because constitutional review is premature against a cassation decision.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a Supreme Court cassation decision. The applicant argued that his right to a fair trial under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms was violated by the lower court rulings. The court dismissed the complaint as inadmissible because the applicant had not exhausted all relevant procedural remedies, specifically because the lower court decision had already been annulled by the Supreme Court.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if it is directed against a cassation decision of the Supreme Court, as the condition of exhausting all relevant procedural remedies has not been met.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti K. H., advokáta se sídlem Lublaňská 6/55, 120 00 Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 11 Tdo 1081/2015-58 ze dne 10. 12. 2015, usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 52/2014 ze dne 17. 2. 2015 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 166/2012 ze dne 19. 11. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost směřuje proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu, proti němuž není ze své podstaty zásadně přípustná (obdobně srov. např. usnesení ve věcech
sp. zn. III. ÚS 241/97
,
II. ÚS 2492/12
aj., dostupná, jako další zde uváděná rozhodnutí, na adrese http://nalus.usoud.cz), neboť jeho výrokem bylo touto ústavní stížností rovněž napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze v celém rozsahu zrušeno a věc mu byla přikázána k dalšímu projednání a rozhodnutí dle § 265l odst. 1 trestního řádu.
Z uvedeného je tak zřejmé, že v posuzované věci není splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovateli právní řád k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Právní moc rozhodnutí městského soudu byla prolomena kasačním zásahem Nejvyššího soudu, a proto je v tomto stádiu ústavní stížnost předčasná (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 2492/12
ze dne 2. 4. 2013). Z toho důvodu by rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí její subsidiarity. K tomu se sluší poznamenat, že v rozsahu, v němž ústavní stížnost směřuje proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze, odpadl v této části předmět řízení před Ústavním soudem, neboť vzpomínané usnesení Městského soudu již bylo Nejvyšším soudem zrušeno.
Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 3. května 2016
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj