Constitutional Court dismisses complaint regarding lawyer fees calculation based on property value versus tariff rates.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected Mojmír Kudláček's constitutional complaint against the Supreme Court's order for him to pay litigation costs. Kudláček argued that the Supreme Court eroded his right to a fair process by using a lower tariff rate instead of the property's actual market value. The Court held that it does not intervene in the specific application of sub-statutory law or the established practice of calculating lawyer fees.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court does not review the specific manner in which general courts apply sub-statutory law regarding lawyer fees or established judicial practice, intervening only in extreme contradictions with justice principles.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Mojmíra Kudláčka, zastoupeného JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Pod Štandlem 2218, proti výrokům II. a III. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 7. 2015, č. j. 11 VSOL 221/2014-101, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 6. 2014, č. j. 33 ICm 3023/2013-23 (KSOS 33 INS 4373/2013), zamítl incidenční žalobu stěžovatele, aby z majetkové podstaty dlužnice Mgr. Ley Szwedové byly vyloučeny ve výroku označené nemovitosti. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 7. 2015, č. j. 11 VSOL 221/2014-101, rozsudek krajského soudu zrušil a řízení zastavil, neboť v průběhu odvolacího řízení vzal stěžovatel žalobu zpět; navazujícími výroky II. a III. uložil dlužnici zaplatit stěžovateli náklady řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem.
Proti nákladovým výrokům usnesení vrchního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou soudu dne 19. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud výroky zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že vrchní soud měl při určení odměny, kterou mu přiznal, vycházet z tarifní hodnoty odpovídající ceně předmětných nemovitostí, nikoli z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen "advokátní tarif").
Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007,
sp. zn. III. ÚS 624/06
(N 27/44 SbNU 319), dostupná na http://nalus.usoud.cz].
Takové okolnosti v projednávané věci neshledal. Napadené nákladové výroky byly odůvodněny ústavně konformním způsobem, přičemž Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat konkrétní způsob, jakým vrchní soud na věc aplikoval podústavní právo, a tím zasahovat do typově odvozené struktury advokátních odměn a z ní se odvíjející praxe obecných soudů [usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998,
sp. zn. III. ÚS 341/97
(U 15/10 SbNU 387)]. Není věcí ústavního soudnictví, aby pro účely stanovení odměn advokátů zasahovalo do systematicky a logicky uceleného podřazení konkrétních typů věcí určité tarifní hodnotě, jak je stanoveno v advokátním tarifu a konkretizováno ustálenou judikaturou obecných soudů.
Vrchní soud se otázkou podřazení věci konkrétní tarifní hodnotě výslovně zabýval, přičemž k aplikaci § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu dospěl s odkazem na sjednocený přístup soudní praxe. Vrchní soud sice mohl výslovně poukázat na konkrétní rozhodnutí reprezentující relevantní ustálenou judikaturu, z níž vycházel, toto opomenutí nicméně nemohlo samo o sobě vést k zásahu do ústavně zaručených práv; patrně vycházel např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 ICdo 13/2013, ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2738/2013, nebo ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 29 ICdo 13/2014, dostupná na www.nsoud.cz. Ani stěžovatel ostatně neoznačil žádná konkrétní rozhodnutí, která by hovořila ve prospěch podřazení věci tarifní hodnotě, jak požadoval; vyjádřil toliko obecný nesouhlas s postupem obecného soudu.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu