Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding notarized debt instrument lacking legal requirements for execution. Constitutional Court rejects claim of violation of property rights and fair trial rights. Court finds lower courts acted within constitutional framework and did not abuse discretion. Complaint deemed clearly unfounded and dismissed without oral hearing.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti EFIOS spol. s r. o. se sídlem ve Valašském Meziříčí, Masarykova 671/33, zastoupené Mgr. Pavlem Piňosem, advokátem se sídlem v Přerově, Čechova 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, č. j. 26 Cdo 320/2015-241, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2014, č. j. 10 Co 179/2014-193, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Okresní soud v Novém Jičíně zastavil usnesením ze dne 4. 12. 2013, č. j. 54 EXE 189/2010-144, částečně exekuci ve věci stěžovatelky (oprávněné) proti Z. Č. (povinnému) pro 4 846 550 Kč - z titulu hmotné odpovědnosti zaměstnance za hodnoty svěřené k vyúčtování podle notářského zápisu obsahujícího uznání dluhu a svolení k přímé vykonatelnosti. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 7. 2014, č. j. 10 Co 179/2014-193, změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že exekuce nařízená usnesením ze dne 29. 3. 2010, č. j. 54 EXE 189/2010-19, se zastavuje. Dospěl k závěru, že příslušný notářský zápis není způsobilým exekučním titulem, neboť nesplňuje náležitosti stanovené zákonem. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 7. 2015, č. j. 26 Cdo 320/2015-241, odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení krajského soudu.

Proti usnesením Nejvyššího soudu a krajského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností ze dne 12. 10. 2015, ve které navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do ochrany vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i navazujících ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v závěru obecných soudů, že notářský zápis, na jehož základě byla exekuce prováděna, nesplňuje požadavky zákona; krajský soud se dopustil interpretační svévole a jeho pochybení následně nenapravil ani Nejvyšší soud. Krajský soud mimoto řádně nevypořádal důkaz trestním rozsudkem, jímž byl povinný uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry; v rozhodnutí, kterým zrušil původní rozhodnutí okresního soudu o návrhu na zastavení exekuce, navíc absenci zákonných náležitostí notářského zápisu neshledal.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem. Rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů a popřel by svoji roli a postavení v rámci výkonu soudní moci, pokud by se opakovaně zabýval jejich úvahami, které byly určující pro rozhodnutí o zastavení exekuce. Pro přezkum je relevantní výhradně dodržení ústavního rámce jeho rozhodovací činnosti.

Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy zasáhly do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Závěr o absenci zákonných náležitostí notářského zápisu odvolací soud odůvodnil ústavně konformním způsobem, důkladně a vycházeje z podrobného rozboru okolností konkrétní věci i relevantní judikatury Nejvyššího soudu. Rovněž tak dovolací soud vyšel při svém rozhodnutí z konstantní judikatury.

Závěru o souladnosti rozhodnutí obecných soudů s požadavky vyplývajícími z ústavního pořádku není na překážku ani způsob, jakým se odvolací soud vypořádal s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 5. 2011, č. j. 3 T 247/2010-649, jímž byl povinný jako zaměstnanec stěžovatelky uznán vinným z trestného činu zpronevěry ve vztahu k dílčím škodám ve výši 221 902 Kč, 76 587 Kč a 30 717 Kč, a naopak zproštěn obžaloby ve vztahu ke škodě ve výši 2 528 908 Kč. Odvolací soud sice při vyhodnocení věci nevěnoval tomuto trestnímu rozsudku zvláštní pozornost, v odůvodnění napadeného usnesení na něj nicméně opakovaně poukázal a zabýval se i jeho vztahem k nynější věci. Rozpor s ústavně zaručenými právy nelze bez dalšího spatřovat ani v tom, že odvolací soud opakovaně korigoval posouzení věci soudem nalézacím, přičemž jeho původní rozhodnutí zrušil (toliko) pro pochybení spočívající v tom, že k projednání věci nebylo nařízeno ústní jednání.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu