IV.ÚS 3076/15 · Constitutional Court dismisses appeal on litigation costs as no extreme injustice or property impact exists. (Ústavní soud České republiky)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected Tuan Ngo Quang's constitutional complaint regarding litigation costs awarded by the Supreme Court. The applicant argued that a private settlement should have exempted him from costs, yet he was only partially compensated. The court found no extreme injustice or significant property impact to warrant constitutional review, noting the lower court's decision was constitutionally compliant. Consequently, the complaint was dismissed as clearly unfounded under the Constitutional Court Act.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court exercises extraordinary caution regarding litigation costs and only intervenes when extreme injustice or significant property impact exists, which was not established here.

Parole chiave

Generato dall'IA

constitutional complaint litigation costs private settlement extreme injustice property impact Constitutional Court Act unfounded appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), zastoupen advokátem.

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu

Týmž výrokem rozhodl totožně i o návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení; podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu je vyhovění tomuto akcesorickému návrhu, který sdílí osud ústavní stížnosti, vyloučeno již proto, že stěžovatel neměl ve věci úspěch.

čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

III. ÚS 624/06

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 8. února 2007 ve věci ústavní stížnosti INEKON GROUP, a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2006 č. j. 12 Cmo 195/2006-33 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2004 č. j. 61 Ro 5034/2004-9, a to v rozsahu jeho výroku pod bodem II., o uložení povinnosti stěžovatelce nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 217 270,20 Kč a náklady odvolacího řízení.

III. ÚS 3519/13

Constitutional Court dismisses appeal as lower court correctly applied civil procedure law on costs allocation.

I. ÚS 3663/14

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding civil jurisdiction. The court rejects the claim that the Supreme Court erred in assigning jurisdiction to the District Court. The complaint lacks constitutional dimension as the lower court's interpretation of civil procedure law was not arbitrary. The court emphasizes the principle of subsidiarity and restraint in judicial review of ordinary courts. The decision upholds the validity of the Supreme Court's ruling on jurisdictional competence. The applicant's arguments regarding the nature of the parties and the dispute were deemed insufficient to establish a constitutional violation. The court found no need for substantive review due to the manifestly unfounded nature of the complaint. The ruling confirms that ordinary courts have the authority to interpret sub-constitutional law within their competence. The decision reinforces the boundary between constitutional and ordinary judicial review in civil matters.

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Tuan Ngo Quanga, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, c. j. 25 Cdo 3790/2015-614, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 9. 1. 2015, č. j. 16 C 9/2008-555, zastavil s ohledem na uzavření mimosoudní dohody a zpětvzetí žaloby řízení o zaplacení 848 450,69 Kč s příslušenstvím proti stěžovateli (žalovanému), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl i o náhradě nákladů řízení státu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 2015, č. j. 19 Co 45/2015-580, usnesení obvodního soudu potvrdil; změnil je toliko ve výroku o náhradě nákladů státu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 9. 2015, č. j. 25 Cdo 3790/2015-614, odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení městského soudu.

Proti usnesení Nejvyššího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 15. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil a přiznal mu náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. Namítá zásah do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že byl zavázán k náhradě nákladů dovolacího řízení, přestože podle mimosoudní dohody měl každý z účastníků řízení nést vlastní náklady; navíc náhrada měla být přiznána odměna toliko ve výši jedné poloviny. Je dále přesvědčen o tom, že v první instanci měl o věci rozhodovat krajský soud.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), zastoupen advokátem. Rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007,

sp. zn. III. ÚS 624/06

(N 27/44 SbNU 319), dostupný na http://nalus.usoud.cz]. Věci tohoto druhu zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny, ledaže by se jednalo o mimořádně závažné pochybení s významnými dopady na osobu stěžovatele, resp. do jeho majetkových poměrů (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014,

sp. zn. III. ÚS 3519/13

).

Takové okolnosti Ústavní soud v projednávané věci neshledal a stěžovatel je ani netvrdil, nýbrž setrval v obecné rovině nesouhlasu se způsobem, jakým Nejvyšší soud rozhodl o nákladech dovolacího řízení. Nákladový výrok byl odůvodněn ústavně konformním způsobem, přičemž Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat konkrétní způsob, jakým Nejvyšší soud na věc aplikoval podústavní právo – zda bylo namístě přiznat odměnu v plné výši podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, či toliko ve výši jedné poloviny podle odst. 2 téhož ustanovení. Stejně tak není povolán přezkoumávat nákladový výrok na pozadí obsahu mimosoudní dohody mezi stěžovatelem a žalobkyní, na jejímž základě došlo ke zpětvzetí žaloby; stěžovatel se nicméně i tak bránil proti usnesení o zastavení řízení odvoláním a i dovoláním.

Námitkou věcné nepříslušnosti se nemohl Ústavní soud zabývat již proto, že je stěžovatelem setrvale uplatňována vzdor tomu, že o ní bylo k jeho opravnému prostředku pravomocně rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2014, č. j. Ncp 4042/2013-528, přičemž Ústavní soud usnesením ze dne 9. 12. 2014,

sp. zn. I. ÚS 3663/14

, odmítl ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení vrchního soudu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Týmž výrokem rozhodl totožně i o návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení; podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu je vyhovění tomuto akcesorickému návrhu, který sdílí osud ústavní stížnosti, vyloučeno již proto, že stěžovatel neměl ve věci úspěch.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu

Constitutional Court dismisses appeal on litigation costs as no extreme injustice or property impact exists.

Sintesi Legislator

Regesto Legislator

Parole chiave

Disposizioni normative citate

Giurisprudenza citata

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Testo completo