Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of administrative remedies regarding prosecutorial delays.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a detainee against the Prosecutor General's office. The petitioner argued that the prosecutors failed to address a specific submission he made, claiming this omission violated his rights. The court ruled that the decision to summarize submissions rather than address every single one individually is a standard administrative practice and does not constitute arbitrary conduct.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 34 of the Act on the Constitutional Court; § 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court: The Constitutional Court dismisses a complaint as clearly unfounded when the contested administrative act merely summarizes the essence of multiple submissions without addressing each one individually, as such summary is not arbitrary.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Romana Hyska, toho času ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1680/13, 110 00 Praha 1, proti sdělení nejvyššího státního zástupce sp. zn. 3 SPR 29/2015 ze dne 3. 11. 2015 a sdělení vrchní státní zástupkyně v Praze č. j. 9 SPR 137/2015-25 ze dne 3. 9. 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených sdělení státních zástupců, jimiž mělo dojít zejména k porušení ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z napadených přípisů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel učinil dne 15. 7. 2015 podání adresované Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a dne 20. 7. 2015 Nejvyššímu státnímu zastupitelství (jež je postoupilo zpět jmenovanému vrchnímu státnímu zastupitelství k dalším opatřením), která vrchní státní zástupkyně v Praze vyhodnotila jako stížnosti na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství ve smyslu § 16b odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Tyto stížnosti směřovaly proti postupu státních zástupců činných při Vrchním státním zastupitelství v Praze týkajícího se žádosti (a jejích doplňků) o vrácení zajištěných věcí a podání směřujícího proti všem soudcům rozhodujícím v trestní věci stěžovatele, resp. "majícím s ní co do činění". Vrchní státní zástupkyně v Praze postup svých podřízených přezkoumala a dospěla k závěru o nedůvodnosti stěžovatelem vznesených výhrad, neboť postup státních zástupců shledala v souladu s rozhodnými ustanoveními právních předpisů, jakož i za postrádající nedůvodných průtahů (v záhlaví citované sdělení vrchní státní zástupkyně v Praze). Toto sdělení napadl stěžovatel stížností dle § 16a odst. 7 zákona o státním zastupitelství adresovanou Nejvyššímu státnímu zastupitelství. O ní bylo rozhodnuto vpředu označeným přípisem nejvyššího státního zástupce, který v postupu vrchní státní zástupkyně v Praze neshledal žádné nedostatky a podání stěžovatele včetně jeho doplnění bez dalších opatření odložil.
Proti postupu uvedených státních zástupců brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se kasace napadených vyrozumění. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že státní zástupci patřičně neprošetřili podstatné skutečnosti, na které stěžovatel ve svých podáních opakovaně poukazoval, ale navíc i některé důkazy úplně opomenuli. Konkrétně vrchní státní zástupkyně v Praze dle názoru stěžovatele sice shrnula veškerá podání stěžovatele, ovšem podání ze dne 22. 5. 2015 zde neuvedla. Ani napadené rozhodnutí nejvyššího státního zástupce prý zmínku o tomto podání neobsahuje, třebaže jde dle mínění stěžovatele o podání mající klíčový význam pro přezkumné řízení.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných právních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že jediná námitka stěžovatele spočívá v neuvedení jednoho z velmi mnoha jeho podání adresovaných státním zastupitelstvím, resp. Ministerstvu spravedlnosti v napadených sděleních státních zástupců. Sama o sobě skutečnost, že se o tomto konkrétním podání ani jeden přípis nezmiňuje, nečiní postup daných státních zástupců ústavně nekonformním. Přípisy nemají za cíl zevrubné posouzení postupu každého státního zástupce a jeho reakce na to či ono podání, nýbrž toliko shrnují podstatu všech podání stěžovatele (včetně jejich doplnění), tedy jejich "společný jmenovatel", a způsob vyřízení těchto podnětů odpovědnými státními zástupci. Nejen z rozporovaných přípisů, ale i z rozhodovací činnosti Ústavního soudu je zřejmé, že stěžovatel ve skutečnosti vede řízení pro řízení a obrací se (nejen) na orgány činné v trestním řízení s mnohačetnými a obsáhlými podáními, jež následně doplňuje. Za této situace však nemůže rozumně očekávat, že na takové počínání budou příjemci reagovat stejným způsobem a každé dílčí podání vyřizovat samostatně. Maje na zřeteli tyto okolnosti, nemohl Ústavní soud dospět k závěru, že by stěžovaná vyrozumění státních zástupců nesla jakékoli znaky svévole.
Za daných okolností tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 30. března 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu