Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding child support enforcement.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti P. K., zastoupené JUDr. Jarmilou Podivínskou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Krapkova 3, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2015, č. j. 17 Co 63/2015-296, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou dne 8. 12. 2015, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek určující výživné pro její nezletilou dceru. Stěžovatelka tvrdí, že byla napadeným rozsudkem zkrácena na svých základních právech podle čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Porušení ústavně zaručených práv mělo spočívat v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí, nedostatečné aplikaci vyšetřovací zásady a ve svévolné aplikaci právních norem bez smysluplného odůvodnění.

Stěžovatelka v řízení před obecnými soudy usilovala, aby bylo otci stanoveno vyšší výživné, přičemž jejímu návrhu bylo vyhověno jen částečně. Obecné soudy podle stěžovatelky nedostatečně prověřily majetkové poměry otce, důsledně se nezabývaly všemi jejími tvrzeními a nedostály povinnostem plynoucím z vyšetřovací zásady. Odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje stěžovatelka za nedostatečné, neboť právní závěry nemají dostatečnou oporu v provedeném dokazování.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:

Ze stížnosti je patrné, že se stěžovatelka toliko pokouší domoci dalšího věcného přezkumu rozhodnutí a stanovení vyššího výživného. Její argumentace je především polemikou se závěry, jakých se dobraly obecné soudy, a postrádá ústavněprávní dimenzi. Jednotlivých základních práv, která stěžovatelka označila za porušená, se však napadené rozhodnutí nedotýká buď vůbec (v případě čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), nebo se argumentace vyčerpala pouhým konstatováním jejich porušení a prakticky toliko odmítá přijmout soudem učiněné závěry. Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci jednoduchého práva, které ústavněprávní roviny nedosahuje.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci určenou pro přezkum učiněných právních závěrů. Pokud obecné soudy v rámci zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i při výkladu a aplikaci práva na daný případ respektovaly kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jejich právní závěry přezkoumávat. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán až tehdy, pokud z jejich strany došlo k tak extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním, že takové rozhodnutí svědčí o libovůli při rozhodování tohoto orgánu. Takovými vadami však napadené rozhodnutí netrpí. Obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, na základě jakých důkazů dospěly k učiněným závěrům a které předpisy aplikovaly. Za této situace Ústavnímu soudu nepřísluší jejich meritorní závěry přezkoumávat či dokonce přehodnocovat.

Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení některého z namítaných ústavně zaručených práv stěžovatelky, proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu