Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding expropriation as clearly unfounded due to public interest.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Zdeňka Konvičková against the Supreme Administrative Court's decision. The complainant argued that courts incorrectly assessed the public interest in expropriating land for a highway and failed to issue a proper land-use decision. The court determined the complaint was clearly unfounded because the Supreme Administrative Court thoroughly addressed the arguments, confirmed the necessity of the road as a backbone infrastructure, and correctly ruled that pending land-use review proceedings did not invalidate the expropriation decision.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if it is clearly unfounded, as the reviewing court has already adequately addressed the substantive arguments regarding public interest and procedural legality in the lower instance.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Josefa Fialy o ústavní stížnosti Zdeňky Konvičkové, zastoupené JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2015, č. j. 7 As 105/2015-47, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. 22 A 136/2013-54, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 23. 7. 2013, č. j. MSK 105175/2013, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 14. 5. 2013, č. j. MMFM 55184/2013, o odnětí vlastnického práva stěžovatelky ke dvěma pozemkům v katastrálním území Rychaltice pro stavbu silnice I/48 z Rychaltic do Frýdku-Místku. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 7. 2015, č. j. 7 As 105/2015-47, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností ze dne 12. 10. 2015, ve které navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Obsahem své argumentace namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že obecné soudy nesprávně posoudily existenci veřejného zájmu na vyvlastnění a jeho rozsahu. Brojí proti tomu, že nebylo vyhověno její žádosti o zrušení vyvlastnění, a namítá absenci řádně vydaného územního rozhodnutí pro danou stavbu.
Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem. Není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší správní soud dostál požadavkům konstantní judikatury Ústavního soudu na odůvodnění rozhodnutí, jak byly specifikovány již v nálezu ze dne 6. 3. 1997,
sp. zn. III. ÚS 271/96
[N 24/7 SbNU 153, srov. též např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2006,
sp. zn. III. ÚS 521/05
(N 70/40 SbNU 691), nebo ze dne 12. 7. 2006,
sp. zn. III. ÚS 151/06
(N 132/42 SbNU 57), dostupná na http://nalus.usoud.cz].
Podrobně a srozumitelně se vypořádal s námitkami stěžovatelky, které byly uplatněny v řízení před správními soudy a na nichž stěžovatelka staví i svoji ústavní stížnost. Vyšel z toho, že řízení o vyvlastnění bylo vedeno na základě žádosti Ředitelství silnic a dálnic ze dne 1. 7. 2005. Důkladně se vypořádal se stěžejní námitkou týkající se stěžovatelkou tvrzené absence veřejného zájmu na vyvlastnění; tento dovodil především z toho, že dotčené pozemky jsou potřebné pro realizaci veřejně prospěšné stavby silnice I/48. Zohlednil, že se jedná o páteřní komunikaci vymezenou v zásadách územního rozvoje Moravskoslezského kraje a územně plánovací dokumentaci Velkého územního celku Beskydy, jakož i v územním plánu obce Hukvaldy.
Nejvyšší správní soud se věnoval i otázce nezbytného rozsahu vyvlastnění a jeho stanovení v rámci správního řízení, která byla mj. i důvodem (opakovaného) zrušení prvostupňového rozhodnutí o vyvlastnění nadřízeným správním orgánem. Obecný soud řádně odůvodnil i otázku vztahu napadeného správního rozhodnutí a řízení o žádosti stěžovatelky o zrušení vyvlastnění podle § 26 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění; konstatoval, že postup správních orgánů ve věci žádosti nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí o vyvlastnění. K obdobnému závěru dospěl i ve vztahu k podkladovému územnímu rozhodnutí o umístění stavby, pro kterou bylo vyvlastnění provedeno; vyložil, že zahájení řízení o soudním přezkumu pravomocného územního rozhodnutí nemůže být na překážku vydání rozhodnutí o vyvlastnění.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu