Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court fee exemption as clearly unfounded.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by FVE Petrovice a.s. against lower court decisions denying a court fee exemption. The applicant argued that general courts failed to consider her current financial situation due to asset freezes, relying instead on outdated economic results, and violated her rights under the Charter of Fundamental Rights and the ECHR. The court ruled the complaint clearly unfounded, stating that the lower courts acted within their constitutional competence to assess fee exemptions based on available evidence and did not commit an excessive procedural error.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 138 of the Code of Civil Procedure; The Constitutional Court lacks jurisdiction to re-evaluate general courts' decisions on court fee exemptions unless the lower court's procedure was excessively flawed and significantly infringed upon fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky FVE Petrovice a. s. se sídlem v Praze 7, Přívozní 1054/2, zastoupené JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 25 Cdo 3467/2015-126, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 7. 2015, č. j. 22 Co 847/2015-114, a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2015, č. j. 9 C 449/2014-52, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností došlou dne 10. 2. 2015, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, kterými jí obecné soudy nepřiznaly osvobození od soudních poplatků. Napadenými rozhodnutími byla podle stěžovatelky porušena její ústavně zaručená práva na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Argumentuje především tím, že napadená rozhodnutí nerespektují požadavky vyslovené v nálezech Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 218/09
(N 216/55 SbNU 33),
I. ÚS 731/13
(N 151/70 SbNU 401) a
IV. ÚS 3543/12
(N 33/68 SbNU 351). Obecné soudy při posuzování možného osvobození stěžovatelky od soudních poplatků nevycházely z jejích aktuálních možností, nevzaly v potaz, že je v důsledku zajišťovacích příkazů významně omezena v nakládání s majetkem a pro posouzení její majetnosti vycházely ze starších hospodářských výsledků, které absolutně neodpovídají aktuálnímu stavu.
Po posouzení obsahu stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro osvobození od soudního poplatku podle ustanovení § 138 o. s. ř., spadá vzhledem k ústavně zaručenému principu nezávislosti soudců ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy do rozhodovací kompetence obecných soudů. Ústavní soud není zpravidla nadán pravomocí přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti nároku na osvobození od soudního poplatku dospěl (viz např. usnesení ze dne 19. 11. 2015,
sp. zn. I. ÚS 1070/15
, nebo usnesení ze dne 31. 8. 2015,
sp. zn. II. ÚS 1216/15
, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Výjimkou by byl pouze excesivní postup obecného soudu s výrazným zásahem do základních práv stěžovatele [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007,
sp. zn. III. ÚS 624/06
(N 27/44 SbNU 319)].
Judikatura Ústavního soudu, kterou stěžovatel argumentuje, není dostatečně přiléhavá projednávanému případu. Napadená rozhodnutí jsou v komparaci s usneseními, jež byly zrušeny nálezy Ústavního soudu zmiňovanými stěžovatelem z hlediska ústavněprávních požadavků, vyhovující. Oproti usnesením, která byla zrušena zmíněným nálezem
sp. zn. I. ÚS 218/09
, byla napadená usnesení odůvodněna více než dostatečně. Nálezem
sp. zn. I. ÚS 731/13
Ústavní soud sice konstatoval, že vycházet toliko z poměrů dávno minulých není pro posouzení nároku na osvobození od soudních poplatků dostatečné, zrušená usnesení však mimo to trpěla řadou jiných, závažnějších pochybení, a teprve v jejich souhrnu bylo nezbytné tato rozhodnutí zrušit (především soudy tehdy vůbec nezkoumaly aktuální poměry žalobce a pouze převzaly výsledky svého posouzení v jednom z minulých sporů). V napadených usneseních však soudy ekonomické ukazatele stěžovatelky použily toliko k dotvoření představy o její ekonomické síle a nelze uzavřít, že by založily nevyhovující výrok toliko na nich. Poslední zmíněný nález
sp. zn. IV. ÚS 3543/12
vyslovil požadavek, aby soudy zvážily možnost částečného osvobození od soudního poplatku, pokud by dospěly k závěru, že nebyly dány výjimečné důvody k osvobození úplnému. V projednávaném případě však soudy dospěly k závěru, že poměry stěžovatelky případné osvobození neodůvodňují vůbec.
Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy rozhodly v mezích, jaké jim ústavní rámec jejich rozhodovací činnosti vymezuje, a k porušení žádného z ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo. Proto o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut i akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti, který byl podán spolu s ústavní stížností, a jako takový sdílí její osud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. února 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu