Constitutional complaint dismissed as inadmissible because legal appeal was filed simultaneously.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelů Veroniky Jeníčkové, Milana Jeníčka a Evy Jeníčkové, zastoupených JUDr. Robertem Jehne, advokátem, sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2015 č. j. 19 Co 155/2015-39, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a společnosti TAP Portugal, sídlem Apartado, 501 94, 1704-801 Lisboa, Portugalsko, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelé podanou ústavní stížností napadly v záhlaví konkretizované usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a navrhovali jeho zrušení, neboť jím bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na právní pomoc, rovný přístup k soudům a rovnost účastníků řízení dle čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny.

2. V úvodu informovali, že u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") podali vůči vedlejší účastnici žalobu o zaplacení částky v celkové výši 1 200 EUR s příslušenstvím. Této částky se domáhali z titulu nároku na kompenzaci za zpoždění letu provozovaného vedlejší účastnicí, a to dle Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se

stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů. Obvodní soud rozsudkem ze dne 5. 2. 2015 č. j. 28 C 317/2014-27 žalobě v plném rozsahu vyhověl, avšak náhradu nákladů řízení jim přiznal s odkazem na aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Stěžovatelé podali proti nákladovému výroku odvolání, městský soud usnesením ze dne 19. 10. 2015 č. j. 19 Co 155/2015-39 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení potvrdil. V závěru rozhodnutí poučil městský soud stěžovatele, že proti němu není dovolání přípustné. S tímto názorem stěžovatelé nesouhlasí a sdělili, že souběžně s ústavní stížností podávají dovolání.

3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona š. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za procesní prostředek k ochraně práva považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny případný protiústavní stav napravit.

6. Stěžovatelé v úvodu ústavní stížnosti sdělili (a vyplývá to i z internetové aplikace http://infosoud.justice.cz), že spolu s ní podávají z opatrnosti k Nejvyššímu soudu dovolání, byť byli městským soudem poučeni, že dovolání proti jeho usnesení není přípustné (stěžovatelé s tímto právním názorem nesouhlasí); dovolání bylo podáno dne 22. 12. 2015.

7. Pokud tedy stěžovatelé podali proti usnesení městského soudu napadeného touto ústavní stížností dovolání, je nezbytné ho považovat za poslední procesní prostředek,

který zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Z uvedeného pak lze dovodit, že ústavní stížnost je návrhem nepřípustným podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

8. Na základě těchto skutečností Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatelů jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. února 2016

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj