Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3501/15 ECLI:CZ:US:2016:1.US.3501.15.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as untimely due to failure to file within two months of final administrative decision.

Numero d'incarto I.ÚS 3501/15
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the petitioner's constitutional complaint because it was filed outside the statutory time limit. The petitioner argued violations of fundamental rights regarding his prison sentence, but the Court determined the complaint was submitted approximately 14 months after the final administrative decision. Consequently, the Court ruled that the complaint was inadmissible under the law governing the Constitutional Court's jurisdiction.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint must be filed within two months of the final administrative decision; failure to meet this deadline renders the complaint inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statute of limitations procedural deadline inadmissible filing fundamental rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu
Podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele M. L., t. č. ve výkonu trestu ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 116/5, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2014 č. j. 5 To 314/2014-784 a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 13. 5. 2014 č. j. 6 T 31/2008-770, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 27. 11. 2015 a doručenou Ústavnímu dne 30. 11. 2015, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Děčíně, jimiž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva, především práva dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 5 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je opožděná.

3. Podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

4. V projednávaném případě bylo takovým rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně stěžovatelova práva napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, které bylo stěžovali podle jeho tvrzení doručeno dne 22. 9. 2014. Stěžovatel sice následně dne 16. 12. 2014 podal ještě podnět ministrovi spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona (tento podnět byl poté odložen, o čemž byl stěžovatel informován přípisem ze dne 12. 5. 2015, doručeným mu dne 18. 5. 2015), avšak tento podnět již nelze považovat za procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z uvedeného je zřejmé, že pokud stěžovatel svou ústavní stížnost podal v listopadu 2015, stalo se tak zhruba 14 měsíců po doručení rozhodnutí o jeho posledním procesním prostředku k ochraně jeho práva, a tudíž po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Pro úplnost přitom Ústavní soud konstatuje, že i v případě, že by stěžovatel chtěl ústavní stížností brojit proti odložení svého podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti, musela by být ústavní stížnost rovněž shledána opožděnou.

5. Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost odmítnuta jako podaná po zákonem stanovené lhůtě dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. února 2016

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka