Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet formal requirements and lack of lawyer representation.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatelky Martiny Zborníkové takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 8. 1. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým stěžovatelka žádá o "pomoc a radu, jak v dané situaci postupovat". Obsahem tohoto podání je kritika rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 11. 2015, č. j. 28 C 99/2012-179, který ke svému návrhu přiložila, a který současně napadla odvoláním ze dne 1. 1. 2016.

Podání stěžovatelky zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatelka v tomto řízení domáhá, a pro řízení před Ústavním soudem nebyla zastoupena advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byla navrhovatelka vyzvána přípisem, jí doručeným dne 14. 1. 2016, v němž byla též upozorněna, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 20 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se jí rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Výslovně byla poučena o tom, že ústavní stížnost lze podat teprve po vyčerpání všech prostředků k ochraně práv, což konkrétně znamená, že v dané věci musí být nejprve rozhodnuto i o odvolání podaném stěžovatelkou.

Na tuto výzvu stěžovatelka nijak nezareagovala.

Ústavní soud za této situace konstatuje, že navrhovatelka vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranila, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad jí marně uplynula již dne 3. 2. 2016.

Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval [srov. např. nález

sp. zn. I. ÚS 89/94

ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz)], smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatelky, která svůj návrh vůbec nijak ústavněprávně neodůvodnila a není z něj ani patrno, čeho se vlastně domáhá a zda je podaný návrh přípustný.

Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatelky předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na ní, aby vyslyšela výzvu Ústavního soudu a zvolila si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo její omezení základních lidských práv a svobod, jaká rozhodnutí vlastně napadá a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatelka vyčerpala všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv. Pokud tak neučinila, nemůže tuto jeho nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh stěžovatelky nelze jakkoliv meritorně posoudit. Právě proto ostatně ve výzvě k odstranění vad stěžovatelku výslovně informoval o možnosti určení advokáta Českou advokátní komorou.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj