Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to pending appeal proceedings.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic declared the constitutional complaint inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies. The applicant challenged a specific cost ruling while a separate appeal proceeding regarding the same decision was already underway. The court ruled that initiating a constitutional complaint simultaneously with an active appeal violates the principle of subsidiarity and risks premature judicial intervention.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies, particularly when an appeal is pending, as the principle of subsidiarity requires waiting for the ordinary court to render a final decision.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Farmy Frýdlant, a. s., se sídlem Krásný Les 281, 464 01 Frýdlant, zastoupené JUDr. Oldřichem Filipem, advokátem se sídlem Jiráskova 613, 470 01 Česká Lípa, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č. j. 29 Co 553/2014-875 ze dne 29. 10. 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení nákladového výroku pod bodem II v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí. Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soud z vyjádření stěžovatelky v ústavní stížnosti zjistil, že stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího podala dovolání, přičemž o dovolání dosud rozhodnuto nebylo. Tomu odpovídá i záznam vedený u dané spisové značky (17 C 119/2004, Okresní soud v Liberci) na oficiálním portálu Ministerstva spravedlnosti http://infosoud.justice.cz.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích (zde o dovolání) je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, případně i řízení, které má být vedeno posléze, vydá-li dovolací soud rozhodnutí kasační a věc vrátí nižší soudní instanci. Jinak řečeno, jelikož podání ústavní stížnosti předpokládá rozhodnutí o ní, je souběžným zahájením dovolacího řízení založeno riziko, že Ústavní soud do tohoto řízení svým rozhodnutím zasáhne, což je důsledek - jak procesně, tak z vyložených zásad ústavněprávního přezkumu - neakceptovatelný. Nadto není dovolání v posuzovaném případě ze zákona nepřípustné, lze je podat (dokonce v daném případě i samostatně proti nákladovému výroku pod bodem II, srov. kupř. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 1074/15
ze dne 11. 5. 2015, dostupné na http://nalus.usoud.cz), o čemž byla stěžovatelka v napadeném rozsudku městského soudu řádně poučena, a ve smyslu vzpomínaného ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je také její povinností před podáním ústavní stížnosti daný opravný prostředek vyčerpat.
Výše zaznamenaný princip subsidiarity tohoto přezkumu se tedy prosazuje i zde, a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno též řízení dovolací, je návrhem podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným, a musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem odmítnuta [srov. k tomu přiměřeně např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 1806/14
ze dne 19. 6. 2014].
Za daných okolností tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 29. ledna 2016
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj