Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of lawyer representation despite prior warnings.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint filed without a lawyer, citing repeated prior warnings about mandatory legal representation. The applicant argued this violated the right to a fair process, but the Court noted that previous identical cases had already established the requirement. Consequently, the Court deemed further individual warnings ineffective and formalistic, applying the standard rule that lack of counsel leads to dismissal.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant repeatedly fails to comply with the mandatory requirement of lawyer representation, considering prior identical proceedings sufficient to establish the rule.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o návrhu ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015 č. j. 7 As 228/2015-16 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 21. 8. 2015 č. j. 59 Af 15/2015-35, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 25. 1. 2016 stěžovatel žádá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu zásahu do práva na spravedlivý proces. Činí tak, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
2. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. I. ÚS 1053/15
,
II. ÚS 112/15
,
I. ÚS 44/15
,
I. ÚS 4024/14
a další).
3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
4. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
5. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudkyní zpravodajkou stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. února 2016
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka