Constitutional complaint dismissed as premature due to unexercised appeal rights under exhaustion of remedies rule.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against final criminal judgments. The applicant argued violations of fair trial rights, but the Court determined the complaint was inadmissible because she had not yet exhausted all available legal remedies by filing an appeal. Consequently, the Court ruled that the complaint was premature and rejected it without substantive review of the alleged constitutional violations.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not effectively exhausted all statutory procedural means provided for the protection of their rights, including appeals that may be rejected on procedural grounds.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky L. K., zastoupené Mgr. Lucií Horákovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 317/5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2015 sp. zn. 5 To 487/2014 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. srpna 2014 sp. zn. 39 T 126/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 28. července 2015, stěžovatelka podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 22. srpna 2014 sp. zn. 39 T 126/2013 uznal stěžovatelku vinnou z trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 a 4 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2009 a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků; dále jí bylo uloženo, aby v průběhu zkušební doby uhradila dle svých možností způsobenou škodu. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka do všech jeho výroků odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. března 2015 sp. zn. 5 To 487/2014 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, když shledal odvolání za nedůvodné.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním k Nejvyššímu soudu.
4. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3), a to i těch, které orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodu jeho uvážení (§72 odst. 4).
5. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práv, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, neboť by bylo proti logice, aby se další přezkum pouze automaticky přesunul do roviny ústavní.
6. Ústavní soud ve svém stanovisku Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. března 2014, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. Stěžovatelka dovolání podala, Nejvyšší soud o něm dosud nerozhodl. Ústavní stížnost je proto předčasná.
7. Ústavní soud připomíná, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatelku nijak nepoškozuje. Pokud totiž v řízení o dovolání stěžovatelka nebude úspěšná a bude mít i nadále za to, že v pravomocně skončeném řízení byla porušena její ústavně zaručená práva, nebrání jí toto rozhodnutí Ústavního soudu v podání nové ústavní stížnosti ve lhůtě k tomu stanovené zákonem o Ústavním soudu, v níž může zohlednit
i průběh a výsledky dovolacího řízení.
8. Z obsahu ústavní stížnosti přitom nevyplynulo, že by měly (mohly) být naplněny předpoklady pro projednání jinak nepřípustné části ústavní stížnosti stanovené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2016
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj