Legislator Giurisprudenza & Legislazione
DE FR IT EN
Analizza in Legislator
III.ÚS 137/16 ECLI:CZ:US:2016:3.US.137.16.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of ordinary appeal remedies under Criminal Procedure Code.

Numero d'incarto III.ÚS 137/16
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)
Apri la fonte ufficiale Versione Markdown leggibile dalle macchine (.md)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a municipal court decision. The applicant argued for constitutional review of a criminal judgment, but the court determined that the ordinary remedy of leave for appeal (dovolání) had not been exhausted. Consequently, the court ruled the complaint inadmissible under the principle of subsidiarity, which requires all statutory procedural remedies to be used before seeking constitutional protection.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 265a trestního řádu: The Constitutional Court cannot intervene if the applicant has not exhausted all statutory ordinary remedies, such as leave for appeal, as required by the principle of subsidiarity.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies leave for appeal constitutional complaint inadmissibility Criminal Procedure Code ordinary appeal remedies procedural exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 265a trestního řádu
Jak vyplývá z § 265a trestního řádu, a jak byl stěžovatel i řádně poučen v rozhodnutí, které ústavní stížností napadá, proti rozporovanému rozhodnutí lze podat mimořádný opravný prostředek, totiž dovolání.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
law no. 182/1993 Sb., on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Pl. ÚS-st. 38/14
Constitutional complaint dismissed in criminal cases where the applicant failed to file a legal appeal as required by law.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem Slezská 874/36, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2015 sp. zn. 6 To 384/2015, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 1. 2016, stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 1. 12. 2015 sp. zn. 6 To 384/2015 (dále jen "usnesení městského soudu"), kterým bylo o jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 10. 2015 sp. zn. 4 T 164/2015 (dále jen "rozsudek"), jímž byl shledán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, rozhodnuto tak, že rozsudek se zrušuje, avšak toliko ve výroku o náhradě škody.

Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.

Ústavní stížnost není přípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práv. Jak vyplývá z § 265a trestního řádu, a jak byl stěžovatel i řádně poučen v rozhodnutí, které ústavní stížností napadá, proti rozporovanému rozhodnutí lze podat mimořádný opravný prostředek, totiž dovolání. Tento závěr přitom platí i tehdy, pokud by měl stěžovatel za to, že není naplněn žádný ze zákonných dovolacích důvodů - viz stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. března 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 publikované pod č. 40/2014 Sb.

Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj