Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies due to lack of prior supervisory request.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Hučína, zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská 1215/32, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 4 ZN 4119/2015 ze dne 26. srpna 2015, za účasti Okresního státního zastupitelství v Ostravě jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Policie České republiky, Městské ředitelství Brno, 3. oddělení obecné kriminality, svým usnesením č. j. KRPB-33649/TČ-2015-060273-HK ze dne 14. 7. 2015 odložila podle § 159a odst. 1 trestního řádu trestní věc - podezření ze spáchání přečinu pomluvy (konkrétně, že stěžovatel byl organizátorem bombových útoků v Přerově), kterou prošetřovala na základě trestního oznámení stěžovatele. Policejní orgán totiž dospěl k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu. Stěžovatel proti tomuto usnesení podal stížnost. Okresní státní zastupitelství v Ostravě stížnost rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto usnesení zamítlo. Podle příslušné státní zástupkyně policie ve věci shromáždila dostatečné podklady pro závěr, že výroky, které stěžovatel považoval za pomluvu, byly přípustným hodnotícím soudem, který požívá ochrany svobody projevu a není trestným činem.

2. Proti uvedenému usnesení Okresního státního zastupitelství stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 10, čl. 36 a čl. 40 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že orgány činné v trestním řízení mají povinnost provést řádné a adekvátní trestní vyšetřování. V projednávané věci však policie i státní zástupkyně postupovaly zcela nestandardním a nesprávným způsobem. Tuto nesprávnost stěžovatel spatřoval především v tom, že ve věci došlo k záměně jednotlivých provedených či plánovaných bombových útoků v Přerově. Dále stěžovatel poukázal na to, že byl ve věci obžalován pro zneužití pravomoci a následně byl obžaloby zproštěn. Napadené usnesení v tomto ohledu nic konkrétního neuvádí, nelze z něj poznat, na základě jakých konkrétních skutečností a podkladů státní zástupkyně dospěla k závěru o přípustnosti sporného výroku.

3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

5. Obecně účinným procesním prostředkem ochrany práva pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, je žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Jako takovou je nutno ji vyčerpat před podáním ústavní stížnosti (srov. odst. 30 a 31 nálezu

sp. zn. I. ÚS 1565/14

ze dne 2. 3. 2015). V citovaném nálezu Ústavní soud také uvedl, že bude "v budoucnu ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím a postupu policejních orgánů a státních zastupitelství, které budou namítat, že vyšetřování bylo nedostatečné, tam kde nebyla podána žádost o dohled nejbližšímu vyššímu státnímu zastupitelství, považovat za nepřípustné pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje." Právní názor vyjádřený v nosné části odůvodnění tohoto nálezu je podle čl. 89 odst. 2 Ústavy závazný, a to i pro Ústavní soud [srov. nález

sp. zn. III. ÚS 561/04

ze dne 10. 3. 2005 (N 54/36 SbNU 575)], který jej může změnit pouze postupem podle § 23 zákona o Ústavním soudu, tedy předložením věci plénu. V projednávané věci soud neshledal důvod, proč se od svého dříve vyjádřeného názoru odchýlit.

6. Z ústavní stížnosti a jejích příloh neplyne, že by stěžovatel podal žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství, přestože měl podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v návrhu na zahájení řízení mimo jiné pravdivě vylíčit rozhodné skutečnosti a podle § 72 odst. 6 měl přiložit kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Je tak namístě závěr, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje

7. Z uvedeného důvodu Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2016

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj