Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3500/15 ECLI:CZ:US:2016:2.US.3500.15.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as inadmissible because civil proceedings remain available for non-pecuniary damage claims.

Numero d'incarto II.ÚS 3500/15
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Zuzana Kosinová against the Supreme Court's decision denying non-pecuniary damages in a criminal proceeding. The applicant argued that the Supreme Court's ruling forced her to initiate further proceedings, but the Court held that such complaints are inadmissible when civil litigation remains an available remedy. The decision emphasized that the accessory nature of the civil action does not preclude it from being the exclusive procedural channel for protecting property rights in this context.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel má možnost ochrany práva jiným procesním prostředkem, jako je občanskoprávní řízení.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility subsidiarity principle non-pecuniary damages civil proceedings availability accessory nature of civil suit

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné procesní prostředky, které stěžovateli zákon poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
§ 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním
34 T 117/2014, ve výroku o náhradě škody a bylo nově rozhodnuto, že stěžovatelka se podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), odkazuje s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I. ÚS 3621/12 ze dne 5. 2. 2014
II. ÚS 1077/14 ze dne 8. 7. 2014

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zuzany Kosinové, zastoupené JUDr. Věrou Rittichovou, advokátkou, se sídlem Jiráskova 856, Ústí nad Orlicí, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2015 sp. zn. 8 Tdo 757/2015, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství jak vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 11. 2015, stěžovatelka napadla usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2015 sp. zn. 8 Tdo 757/2015 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"), kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. 1. 2015 sp. zn. 6 To 389/2014, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 11. 2014 sp. zn. 34 T 117/2014, ve výroku o náhradě škody a bylo nově rozhodnuto, že stěžovatelka se podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), odkazuje s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatelka s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, když se domnívá, že jí měla být požadovaná náhrada přiznána a rozhodnutí Nejvyššího soudu ji nutí vést další řízení.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je přitom její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné procesní prostředky, které stěžovateli zákon poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Za situace, kdy stěžovatelka svoji ústavní stížnost směřuje výhradně proti nepřiznání náhrady nemajetkové újmy v trestním řízení, není dán prostor k intervenci Ústavního soudu, neboť může svá majetková práva hájit v prostoru daném normami občanskoprávními (obdobně srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 3621/12

ze dne 5. 2. 2014 či

II. ÚS 1077/14

ze dne 8. 7. 2014, dostupná na: http://nalus.usoud.cz).

Nutno zdůraznit, že adhezní řízení má ve vztahu k meritornímu trestnímu řízení, byť je jeho integrální součástí, v jistém smyslu pouze akcesorickou povahu. Nikoliv trestní řízení a priori, nýbrž toliko civilní řízení je řízením bezvýjimečně zaručujícím, za splnění zákonem předepsaných podmínek, možnost domoci se uplatněného majetkového nároku. Napadené rozhodnutí nezbavuje stěžovatelku možnosti podání žaloby v občanskoprávním řízení.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj