Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding litigation costs in arbitration proceedings as unfounded.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by B Digital s.r.o. against rulings on litigation costs in arbitration proceedings. The applicant argued that the courts violated her constitutional rights by ordering her to pay costs for a third party who initiated the arbitration due to her initial passivity. The Court held that it cannot re-evaluate the factual reasoning of lower courts on such matters and found no extreme injustice or significant property impact.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints regarding litigation costs in arbitration unless there is an extreme contradiction with justice principles or significant impact on the applicant's property.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky B Digital s. r. o. se sídlem v Praze 8, Pernerova 635/57, zastoupené JUDr. Jindřiškou Kořínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 49, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2015, č. j. 39 Cm 138/2011-117, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2015, č. j. 3 Cmo 152/2015-133, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností došlou dne 11. 11. 2015, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí ve věci určení osoby předsedajícího rozhodce, přičemž protiústavnost spatřuje ve výrocích o náhradě nákladů řízení.
Napadenými rozhodnutími měla být porušena stěžovatelčina ústavně zaručená práva vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že obecné soudy nezohlednily nesporný charakter řízení a uložily stěžovatelce nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení.
Řízení před obecnými soudy inicioval vedlejší účastník, a to původně z důvodu pasivity stěžovatelky při jmenování rozhodce za její stranu sporu. Stěžovatelka po zahájení řízení rozhodce sama jmenovala, následně soud připustil změnu žaloby a rozhodoval o osobě třetího, předsedajícího rozhodce. Stěžovatelka zastává názor, že není na místě přiznat vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení, jelikož určení osoby předsedajícího rozhodce nelze považovat za úspěch vedlejšího účastníka, ale spíše za nutný krok v zájmu obou stran řízení. Obecné soudy při rozhodování o nákladech řízení zohlednily především fakt, že původně byla žaloba podána pro pasivitu stěžovatelky, která ještě ve vyjádření k žalobě považovala rozhodčí doložku za neplatnou.
Ústavní soud po posouzení obsahu stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů; popřel by svou roli a postavení v rámci výkonu soudní moci, pokud by se opakovaně zabýval konkrétními úvahami obecných soudů, které byly určující pro jejich rozhodnutí o nákladech řízení. Pro přezkum Ústavním soudem je určující výhradně dodržení ústavního rámce rozhodovací činnosti v projednávané věci.
Při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení Ústavní soud postupuje zdrženlivě; do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007,
sp. zn. III. ÚS 624/06
(N 27/44 SbNU 319 dostupný na http://nalus.usoud.cz]. Věci tohoto druhu zpravidla vůbec nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny, ledaže by se jednalo o mimořádně závažné pochybení s významnými dopady na osobu stěžovatele, resp. do jeho majetkových poměrů (usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014,
sp. zn. III. ÚS 3519/13
, ze dne 3. 4. 2014,
sp. zn. III. ÚS 1848/13
, nebo ze dne 25. 11. 2010,
sp. zn. III. ÚS 2525/10
).
Obecné soudy však odůvodnily svá rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ústavně konformním způsobem, přičemž logicky vysvětlily, proč rozhodly o náhradě nákladů řízení tak, jak to učinily. Žádný, natož extrémní, rozpor s principy spravedlnosti ani významný dopad do majetkových poměrů stěžovatelky Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal. K zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky tedy nedošlo a kasační zásah Ústavního soudu proto není na místě.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu