Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to failure to exhaust ordinary appeal remedies.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Ing. Vítězslava Veselého, zastoupeného JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Medkova 913/48, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2014 č. j. 42 Cm 366/2006-302, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení a Miloslava Cézy a Veselých mlýn s. r. o., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 17. prosince 2014, stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2014 č. j. 42 Cm 366/2006-302 s tvrzením, že napadeným výrokem z rozhodnutí obecného soudu byla porušena jeho základní práva, zakotvená zejména v čl. 36 odst. 1, v čl. 37 odst. 2, v čl. 11 odst. 1 a dalších Listiny základních práv a svobod.

2. Ústavní stížností napadeným usnesením městský soud ve věci žalobce Miloslava Cézy proti 1/ žalovanému stěžovateli a 2/ společnosti Veselých mlýn s. r. o., o zaplacení 549 474,20 Kč, schválil smír, kdy pod bodem I. se účastníci dohodli na vypořádání nároku z žaloby tak, že stěžovatel dnešního dne fakticky uhradil a předal žalobci v hotovosti 200 000 Kč na žalobní nárok a 10 000 Kč na úhradu nákladů řízení s tím, že co do zbývajících nároků není žalobcem ničeho požadováno; pod bodem II. se účastníci dohodli, že řízení vůči druhému žalovanému se zastavuje; pod bodem III. se žalobce zavázal vydat stěžovateli bourací kladivo, hřídel turbíny a elektrický motor s převodovkou šnekovou, a to do 30 dnů od právní moci usnesení o uzavření smíru.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadené rozhodnutí postrádá odůvodnění, proč nebylo vůči 2. žalovanému rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, když ve vztahu mezi ním a žalobcem k žádné dohodě nedošlo a řízení bylo zastaveno, neboť 2. žalovaný nebyl od samého počátku ve sporu pasivně legitimovaným subjektem. Napadenému rozhodnutí dále vytýkal, že trpí vadami a porušením základních principů soudního projednávání věci, zejména práva na spravedlivý proces a zásady rovného postavení účastníků řízení a povinností odůvodnit rozhodnutí soudu v otázce neřešení náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a 2. žalovaným. Stěžovatel napadl zejména výrok II. napadeného rozhodnutí a tvrdil, že v daném případě nebylo postupováno v souladu se zákonem, kdy nebyly zohledněny veškeré rozhodné skutečnosti a věc byla nesprávně hodnocena.

4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

5. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto procesního prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, jež se promítá v níže uvedených ustanoveních, je její subsidiarita, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (čl. 4 Ústavy České republiky).

6. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 citovaného zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 citovaného zákona).

7. V souvislosti s námitkami vznesenými stěžovatelem, je třeba poukázat na ustanovení § 99 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jenž je citováno v poučení napadeného usnesení a které obsahuje zvláštní mimořádný opravný prostředek, a to žalobu na zrušení smíru, jíž je možno podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru, jestliže je smír podle hmotného práva neplatný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. prosince 2008

sp. zn. III. ÚS 1703/08

, ze dne 11. února 2009 sp. zn. IV. 3176/08 a ze dne 3. srpna 2011

sp. zn. IV. ÚS 782/11

). Má-li stěžovatel za to, že uzavřený smír odporuje svým obsahem právním předpisům, má tento procesní prostředek stále k dispozici a jeho ústavní stížnost tak nesplňuje podmínku vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně porušeného práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2016

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj