Constitutional complaint dismissed due to exhaustion of remedies and pending criminal proceedings. Subsidiarity principle bars early constitutional review.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Mr. František Savo against the Prague Regional Prosecutor's Office. The applicant argued that criminal proceedings were incorrectly initiated against him as a refugee while he was merely missing. The court ruled that the complaint was inadmissible because the criminal proceedings were ongoing and the principle of subsidiarity required exhausting all other legal remedies first. Consequently, the court declined to intervene in the active criminal process, emphasizing that such cases must be resolved within the existing judicial framework.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court must adhere to the principle of subsidiarity and refrain from reviewing ongoing criminal proceedings unless no other remedy exists to correct constitutional violations.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Františka Savova, zastoupeného Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem, se sídlem Radniční 7a, České Budějovice, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze ve věci sp. zn. 1 VZT 713/2013, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 3. 2015, stěžovatel napadl jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze ve věci sp. zn. 1 VZT 713/2013, konkrétněji pak ve způsobu vyřizování jeho podnětů k výkonu dohledu, kterými stěžovatel brojil proti skutečnosti, že je proti němu vedeno trestní řízení jakožto proti uprchlému, ačkoliv k tomu, jak tvrdí stěžovatel, nejsou dány podmínky, neboť ve skutečnosti neuprchl, pouze orgánům činným v trestním řízení není známo, kde se zdržuje.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.
Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy České republiky je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jenž průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména vzetí do vazby). Pak by, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost. O takovou situaci však v projednávaném případě nejde (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2011
sp. zn. I. ÚS 2602/11
, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k zásadě minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2016
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj