Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process due to service of power of attorney at wrong address.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Miroslava Habrycha, zastoupeného JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2015, č. j. 7 As 86/2015-22, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2015, č. j. 17 A 69/2014-40, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. 2. 2015, č. j. 17 A 69/2014-40, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 22. 9. 2014, č. j. DSH/12028/14, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu Kralovice, odboru dopravy, ze dne 20. 10. 2013, č. j. OD/20814/13 KUH. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla stěžovateli uložena pokuta 5 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na 8 měsíců za přestupek spočívající v požití alkoholického nápoje, neboť při silniční kontrole mu byla naměřena hodnota 0,93 promile a opakovaným měřením provedeným po 5 minutách hodnota 0,84 promile alkoholu v dechu. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 7. 2015, č. j. 7 As 86/2015-22, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 13. 10. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud tato rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že mu správními orgány bylo doručováno na adresu trvalého pobytu a nikoli zmocněnci podle tzv. prezidiální plné moci, stěžovatelem uloženou u věcně, nikoli však u místně příslušného správního orgánu. Správní orgány i soudy se mimoto nezabývaly tím, zda byl řádně vyzván k odstranění obsahových vad plné moci.

Ústavní soud nejprve posoudil náležitosti ústavní stížnosti a konstatoval, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší správní soud i krajský soud dostály požadavkům konstantní judikatury Ústavního soudu na odůvodnění rozhodnutí, jak byly specifikovány již v nálezu ze dne 6. 3. 1997,

sp. zn. III. ÚS 271/96

[N 24/7 SbNU 153, srov. též např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2006,

sp. zn. III. ÚS 521/05

(N 70/40 SbNU 691), nebo ze dne 12. 7. 2006,

sp. zn. III. ÚS 151/06

(N 132/42 SbNU 57), všechna zde uváděná rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz].

Správní soudy nemohly zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavně konformním způsobem odůvodnily závěr, že tzv. prezidiální plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu nepostačuje uložit u správního orgánu, který je věcně příslušný k vedení řízení daného druhu, ale je třeba ji uložit, popřípadě zajistit, aby se o ní dozvěděl místně příslušný správní orgán, který vede dané řízení. Stěžovatel tak byl povinen plnou moc doručit či o jejím udělení přinejmenším informovat Městský úřad Kralovice. Nepostačovalo ji uložit u Úřadu městské části Praha 6 a spoléhat se na to, že si Městský úřad Kralovice, okres Plzeň-sever, uložení plné moci v Praze 6 ověří a bude podle ní postupovat. Vedle tohoto zásadního momentu pak obecné soudy pro úplnost konstatovaly i obsahové vady plné moci, konkrétně absenci úředně ověřeného podpisu stěžovatele a vymezení předmětu řízení, pro která se má uplatnit.

Ústavní soud dodává, že stěžovatel ani netvrdí faktické dotčení svých práv, tedy jaká konkrétní tvrzení či důkazy měly zůstat doručováním na adresu jeho trvalého pobytu namísto zástupci v řízení opomenuty. Jádro argumentace věnuje polemice s právním názorem soudů týkajícím se náležitého procesního postupu podle správního řádu a domáhá se takového výkladu zákona, jímž by dosáhl zrušení rozhodnutí o svém postihu za přestupek spočívající v řízení pod vlivem alkoholu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu