Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding driver's point system recording due to lack of procedural defects.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Jana Mrkvičky, zastoupeného JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 1304/9, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2015, č. j. 4 As 141/2015-34, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. 29 A 12/2013-78, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 12. 2. 2013, č. j. JMK 121560/2012, sp. zn. S-JMK 121560/2012/OD/Fö, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Znojmo, odboru dopravy, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. SMUZN 3239/2011 DOP-Čí. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byly zamítnuty námitky stěžovatele a potvrzeny jeho záznamy bodů v registru řidičů, provedené na základě celkem sedmi oznámení Policie České republiky. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 7. 2015, č. j. 4 As 141/2015-34, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 20. 10. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že pokutový blok, který sloužil jako podklad pro záznam 1 bodu za přestupek ze dne 8. 7. 2008, spočívající v jízdě bez osvětlení, neobsahoval zákonem požadované náležitosti. Obecné soudy mimoto zasáhly do jeho ústavně zaručených práv výtkou, že svá tvrzení neopřel o odpovídající důkazy; pro značný časový odstup je ani nebylo možno doložit.

Ústavní soud nejprve posoudil náležitosti ústavní stížnosti a konstatoval, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší správní soud dostál požadavkům konstantní judikatury Ústavního soudu na odůvodnění rozhodnutí, jak byly specifikovány již v nálezu ze dne 6. 3. 1997,

sp. zn. III. ÚS 271/96

[N 24/7 SbNU 153, srov. též např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2006,

sp. zn. III. ÚS 521/05

(N 70/40 SbNU 691), nebo ze dne 12. 7. 2006,

sp. zn. III. ÚS 151/06

(N 132/42 SbNU 57), všechna zde uváděná rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz].

Nejvyšší správní soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele, neboť v odůvodnění napadeného rozsudku srozumitelně osvětlil povahu bodového systému a řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů a vycházeje z těchto obecných východisek dospěl na základě spisové dokumentace týkající se daného případu k ústavně konformnímu závěru, že stěžovateli byl do registru řidičů sporný bod za jízdu bez osvětlení, tedy bez rozsvícených obrysových a potkávacích světel, zapsán oprávněně. Zvláštní pozornost přitom Nejvyšší správní soud věnoval i obsahu oznámení o uložení blokové pokuty a předmětného pokutového bloku, který stěžovatel opakovaně zpochybňuje i v projednávané ústavní stížnosti.

Porušení ústavně zaručených práv nelze spatřovat ani v postupu Nejvyššího správního soudu spočívajícím v poučení stěžovatele, že v rámci soudního řízení byl povinen prokázat svá tvrzení, přičemž však této své povinnosti nedostál a ve svých tvrzeních setrval toliko v obecné rovině. Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadeného rozsudku neopomněl ani rozbor relevantní judikatury týkající se dané problematiky, přičemž závěry ustálené rozhodovací praxe následně srozumitelně aplikoval na případ stěžovatele.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu