Constitutional Court dismissed appeal claiming unfair process regarding garnishment of severance pay from salary.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Petra Novotného, zastoupeného JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 4, Staňkova 922/44, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, č. j. 26 Cdo 453/2015-129, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2014, č. j. 8 Co 842/2013-80, a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí ze dne 17. 6. 2013, č. j. 16 C 54/2012-34, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stížností došlou Ústavnímu soudu dne 23. 10. 2015, u které byly po výzvě v poskytnuté lhůtě odstraněny formální nedostatky a podání tak splňuje požadavky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení ve výroku uvedených rozhodnutí obecných soudů. Napadenými rozhodnutími byly zamítnuty stěžovatelovy žaloby o zaplacení neoprávněně stržené částky na základě exekučního příkazu, čímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Na stěžovatele byl jako povinného v exekučním řízení vydán exekuční příkaz, kterým bylo jeho zaměstnavateli nařízeno, aby prováděl srážky ze mzdy. V souvislosti s ukončením pracovního poměru bylo stěžovateli přiznáno odstupné, které zaměstnavatel podle exekučního příkazu srazil a poukázal příslušnému exekutorovi. Stěžovatel s tímto postupem nesouhlasil. Podle jeho názoru nemělo být odstupné sraženo, neboť zákon neumožňuje postihnout odstupné na základě exekučního příkazu srážkami ze mzdy. Žalobou se proto domáhal po exekutorovi, oprávněném, i zaměstnavateli, aby mu bylo sražené odstupné vráceno. Obecné soudy žalobě nevyhověly, čímž podle stěžovatele posvětily nezákonný postup žalovaných. Stěžovatel se domnívá, že soudy nepřípustně rozšířily výklad právních norem v jeho neprospěch; podle jeho přesvědčení lze odstupné vyplacené po skončení pracovního poměru postihnout toliko na základě exekuce přikázáním jiných peněžitých pohledávek.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem stížnosti a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany dojde k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele.

Výklad práva, který obecné soudy provedly, koresponduje se smyslem a účelem aplikovaných ustanovení, exekučního řízení a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Proto dospěl Ústavní soud k závěru, že rozhodnutí obecných soudů nejsou v rozporu se základními právy stěžovatele. Přezkumem napadeného rozhodnutí by Ústavní soud navíc překročil své pravomoci. Okrajové tvrzení o povaze odstupného a nutnosti na ně aplikovat ustanovení o nepostižitelné části mzdy stěžovatel před obecnými soudy zjevně nenadnesl a nebyla předmětem jejich posuzování; z toho důvodu je nepřípustné, aby o ni rozhodoval přímo Ústavní soud.

Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému neshledal, že by napadenými rozhodnutími bylo porušeno stěžovatelem tvrzené základní právo, proto o ústavní stížnosti stěžovatele rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu