Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to remove filing defects and lack of legal representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint and the associated request to annul a statutory provision. The petitioner, who was not legally represented at the time of filing, failed to correct the mandatory requirement for legal counsel within the prescribed deadline despite being warned twice. The court ruled that extending the deadline would be clearly ineffective given the petitioner's awareness of the representation obligation and the passage of over three months without remediation.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the petitioner fails to remove filing defects within the statutory period, particularly when the lack of legal representation is a mandatory condition that the petitioner knowingly ignored.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 10. prosince 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti Jana Vicherka, bez právního zastoupení, proti "úkonu zákonodárné složky veřejné moci" a proti postupu Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 22 A 60/2015, jakož i ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 36 odstavce 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel dne 28. srpna 2015, stěžovatel napadá znění ustanovení § 36 odst. 3 soudního řádu správního, které podle něj svou formulací zakotvuje nesplnitelnou podmínku pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel považuje samotné přijetí citovaného ustanovení zákonodárcem za zásah do svých základních práv a svobod a ve smyslu § 64 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1998 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") navrhuje jeho zrušení. Zároveň žádá Ústavní soud o posouzení postupu Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 22 A 60/2015, kterým bylo napadené ustanovení vůči stěžovateli uplatněno.
Stěžovatel nebyl při podání návrhu právně zastoupen, a Ústavní soud jej proto přípisem ze dne 4. září 2015 č. j.
III. ÚS 2639/15-19
(doručení vykázáno ke dni 17. září 2015) vyzval k odstranění vad podání ve lhůtě 30 dní a poučil jej o důsledcích nesplnění této povinnosti. Stěžovatel se následně na Ústavní soud obrátil s tím, že doručenou výzvu před jejím přečtením ztratil a žádá o její opětovné zaslání. Ústavní soud žádosti stěžovatele vyhověl a zaslal mu novou výzvu k odstranění vad podání ze dne 24. září 2015 č. j.
III. ÚS 2639/15-23
(doručení vykázáno 9. října 2015).
Dne 16. října 2015 byla Ústavnímu soudu doručena plná moc dokládající zmocnění advokáta JUDr. Milana Ostřížka k zastupování stěžovatele v řízení před Ústavním soudem. Přípisem ze dne 20. října 2015 č. j.
III. ÚS 2639/15-26
(doručení vykázáno dne 2. listopadu 2015) byl právní zástupce poučen o tom, že podmínka povinného právního zastoupení je považována za splněnou, pokud podání vypracuje zvolený advokát sám, či stěžovatelovo podání doplní či nahradí podáním vlastním. K tomu byla právnímu zástupci stanovena nová třicetidenní lhůta. Následně dne 26. listopadu 2015 informoval JUDr. Ostřížek Ústavní soud o tom, že se vzdal zmocnění k zastupování stěžovatele, a to pro zásadní rozpory s klientem v klíčových otázkách stížnosti a tím také pro nemožnost řádně hájit jeho práva.
Téhož dne se na Ústavní soud opětovně obrátil stěžovatel, který v doplnění svého podání zopakoval svou argumentaci uvedenou v původním návrhu a požádal Ústavní soud o to, aby stížnost buď odmítl, neshledá-li ji hodnou projednání, či aby mu opětovně prodloužil lhůtu k nalezení nového právního zástupce.
Ústavní soud se rozhodl žádosti stěžovatele o opětovné prodloužení lhůty k odstranění vad podání nevyhovět. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti ze dne 28. srpna 2015, již při jejím podání si byl stěžovatel vědom povinnosti právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem (bod 433 a násl. návrhu), přestože se tuto povinnost snažil svými argumenty zpochybnit. Stěžovatel tak měl na odstranění nedostatku právního zastoupení dobu více než tři měsíce, kterých však úspěšně nevyužil a vytýkané vady neodstranil. I s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti proto Ústavní soud dospěl k závěru, že další prodlužování uvedené lhůty by zjevně nebylo účelné.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl pro neodstranění vad podání. V souladu s § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu musel Ústavní soud rovněž odmítnout návrh na zrušení napadeného zákonného ustanovení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu