Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial violation regarding child custody and parental rights. The court rejects the claim as clearly unfounded. The lower courts properly evaluated children's best interests. The Constitutional Court lacks jurisdiction to review factual findings. The decision upholds the lower courts' custody ruling. The appeal is dismissed due to lack of constitutional violation. The court emphasizes the lower courts' duty to assess child welfare. The ruling confirms the lower courts' decision on custody. The appeal fails to meet constitutional review standards. The court finds no violation of fair trial rights.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the father against lower court rulings on child custody and alimony. The father argued that the courts violated his right to a fair trial by denying him parental rights based on a prior Constitutional Court decision. The court ruled that it cannot review the factual findings or substantive correctness of lower court decisions, only their compliance with the constitutional framework. Consequently, the appeal was rejected as clearly unfounded because the lower courts properly considered the children's best interests and the father's history of stalking.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court of the Czech Republic does not review the substantive correctness or factual findings of lower court decisions; it only examines whether the lower courts adhered to the constitutional framework, and complaints are dismissed if no constitutional violation is evident.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Zuzanou Feldmanovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Bořivojova 108, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2015, č. j. 70 Co 182, 183/2015-479, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 9. 2014, č. j. 15 P 49/2011-413, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 11. 9. 2014, č. j. 15 P 49/2011-413, zamítl návrh stěžovatele na svěření nezletilých dětí do střídavé výchovy rodičů, současně je svěřil do výchovy matky a rozhodl o vyživovací povinnosti stěžovatele i rozsahu jeho styku s dětmi. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 6. 2015, č. j. 70 Co 182, 183/2015-479, rozsudek obvodního soudu ve výrocích o výchově potvrdil a ve výrocích o výživném a styku dílčím způsobem změnil.
Proti rozsudkům nalézacího a odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 12. 10. 2015, ve které navrhuje, aby Ústavní soud tato rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v odepření rodičovských práv, jež měla být přiznána v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2014,
sp. zn. I. ÚS 2482/13
. Obecným soudům vytýká, že řádně nezhodnotily zájmy dětí.
Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ, náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán až tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti.
Ústavní soud konstatuje, že Městský soud v Praze i Obvodní soud pro Prahu 6 dostály požadavkům konstantní judikatury Ústavního soudu na odůvodnění rozhodnutí, jak byly specifikovány již v nálezu ze dne 6. 3. 1997,
sp. zn. III. ÚS 271/96
(N 24/7 SbNU 153, všechna zde uváděná rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz). Adekvátně, racionálně a logickým způsobem se vypořádaly se všemi důkazy, resp. návrhy na jejich provedení, i s tvrzeními účastníků v řízení uplatněnými [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2006,
sp. zn. III. ÚS 521/05
(N 70/40 SbNU 691), ze dne 12. 7. 2006,
sp. zn. III. ÚS 151/06
(N 132/42 SbNU 57)].
Ústavně relevantní pochybení nelze spatřovat samo o sobě v okolnosti, že obecné soudy nesvěřily nezletilé děti stěžovatele do střídavé péče obou rodičů. Nalézací i odvolací soud se touto otázkou podrobně zabývaly na pozadí skutkových zjištění učiněných v průběhu řízení, a to včetně psychického stavu, osobnostního nastavení, zájmů i vyslovených postojů a přání dětí. Přihlédly i ke vztahům mezi rodiči a k okolnosti, že stěžovatel byl v minulosti odsouzen pro tzv. stalking (nebezpečné pronásledování) matky. Respektovaly dosavadní judikaturu Ústavního soudu k institutu střídavé péče včetně nálezu ze dne 26. 5. 2014
sp. zn. I. ÚS 2482/13
. Závěr o svěření nezletilých do výchovy matky zejména nebyl projevem apriorní neochoty a negativního přístupu k samotnému institutu střídavé péče, nýbrž odrazem ústavního požadavku na zohlednění zájmů dětí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014,
sp. zn. II. ÚS 2224/14
, a dále např. usnesení ze dne 9. 4. 2015,
sp. zn. IV. ÚS 582/15
, nebo ze dne 12. 5. 2015,
sp. zn. III. ÚS 816/15
).
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2015
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu