Constitutional Court dismisses appeal for incoherence as the proper remedy before rejecting appeal on merits.

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Pavla Bobka, zastoupeného Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem Husova 1285/2, Ostrava-Moravská Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 12. 2014 č. j. 56 C 28/2009-424 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2015 č. j. 57 Co 442/2015-473, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku okresního soudu a rovněž uvedeného usnesení krajského soudu, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí.

Stěžovatel považuje rozhodnutí soudů za formalistická. Namítá, že postupem soudu prvního stupně mu byla odňata možnost jednat před soudem a rozsudek mu nebyl řádně doručen do datové schránky. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval žádnou z jeho odvolacích námitek, ačkoliv stěžovatel odvolání upřesnil, napadl všechny výroky rozsudku a navrhl, jak má odvolací soud rozhodnout.

Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovateli i Ústavnímu soudu znám, není třeba je podrobněji rekapitulovat.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

Od 1. 1. 2001 je procesním opravným prostředkem v civilním řízení také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek zakládá možnost zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (podle ustanovení § 218, § 218a nebo podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

O takový případ v projednávané věci právě jde. Odvolání stěžovatele bylo odmítnuto, protože navzdory poskytnutému poučení neobsahovalo žádné konkrétní odvolací důvody, a neumožňovalo tak odvolacímu soudu věc meritorně projednat. Odvolací soud proto odvolání stěžovatele podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.

Tvrdí-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že ze strany odvolacího soudu byl učiněn vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, měl dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v rámci řízení u civilních soudů ještě před podáním ústavní stížnosti prostřednictvím žaloby pro zmatečnost. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele.

Jelikož za dané situace existovala možnost domáhat se ochrany práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost posoudit jako návrh nepřípustný (srov. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 a např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 2900/13

,

IV. ÚS 81/14

,

III. ÚS 171/15

).

Na základě výše uvedeného byl návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2015

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj