Constitutional Court dismisses constitutional complaint filed after statutory deadline due to exhaustion of remedies.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the petitioner's blanket constitutional complaint filed more than ten months after the statutory deadline. The petitioner argued for an extended filing period because the lower court had not yet exhausted all available legal remedies. The court ruled that since the petitioner had already exhausted all ordinary appeals, the extended deadline provision did not apply, rendering the complaint time-barred.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint filed after the standard two-month period is inadmissible unless it substantially exceeds the petitioner's own interests and was filed within one year of the triggering event, which condition was not met here.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu K. P., bez zastoupení, směřujícího proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. července 2014, č. j. 28 T 17/2011-2855, a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. listopadu 2014, sp. zn. 6 To 92/2014, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil podáním označeným jako blanketní ústavní stížnost, jímž se domáhá zrušení napadených rozhodnutí, bez bližšího upřesnění; rozhodnutí stížnostního soudu mu sice bylo doručeno dne 23. listopadu 2014, dle jeho přesvědčení se však jedná o věc přesahující jeho zájem, a proto má za to, že je na místě aplikovat lhůtu danou v ustanovení § 75 odstavci 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud se nejprve zaměřil na splnění formálních náležitostí ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 72 odstavce 3 zákona o Ústavním soudu je možno podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práv poskytuje. Podle § 75 odstavce 2 písmene a) zákona o Ústavním soudu je možno podat ústavní stížnost i při nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práv poskytuje, pokud stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo k předmětné skutečnosti.
Jak Ústavní soud zjistil dotazem na soud prvního stupně, Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, napadeným usnesením rozhodl o započtení výkonu trestu odnětí svobody (§ 92 odstavec 2 trestního zákoníku), respektive o následné stížnosti. Mimořádný opravný prostředek v daném případě nepřichází v úvahu.
Jak výše uvedeno, zákon o Ústavním soudu stanoví pevnou lhůtu k podání ústavní stížnosti. Druhá lhůta je však spjata s nevyčerpáním přípustných opravných prostředků, což je situace, která v projednávaném případě nenastala, a navrhovatel se domáhá aplikace lhůty, jež na jeho případ nedopadá. S ohledem na navrhovatelem sdělené datum doručení usnesení stížnostního soudu konstatuje Ústavní soud, že lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula dne 23. ledna 2015, tedy více než deset měsíců před jeho podáním návrhu k Ústavnímu soudu.
Podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmeno b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu. S ohledem na výše popsané okolnosti Ústavní soud rozhodnul tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2015
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj