Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to formal defects and procedural delays under Czech law.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Ireny Štrochové, zastoupené JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem Bystřička, Mikulůvka 141, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 26. 2. 2015 č. j. 59 Co 53/2015-974, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2013 č. j. 22 Cdo 1724/2012-853 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 26. 10. 2010 č. j. 60 Co 240/2010-729, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka dne 5. 6. 2015 k Ústavnímu soudu podala ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2013 č. j. 22 Cdo 1724/2012-853, kterým bylo pro nepřípustnost odmítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 26. 10. 2010 č. j. 60 Co 240/2010-729. Odvolací soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (soudu prvního stupně) ze dne 24. 2. 2010 č. j. 6 C 161/2006-632, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobci (mj. stěžovatelka) jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. X v kat. úz. Březnice u Zlína.

2. Ústavní stížností současně napadeným usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 26. 2. 2015 č. j. 59 Co 53/2015-974 bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 12. 2014 č. j. 6 C 161/2006-946 o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost z důvodu nezaplacení soudního poplatku.

3. Návrh podaný k Ústavnímu soudu byl postihnut formální vadou, která zároveň znemožňovala hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka povinného právního zastoupení podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je pak nutno podat i s řádným obsahem odpovídajícím zákonu, mj. ustanovení § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

4. Ústavní soud však stěžovatelku nevyzval k odstranění vad ústavní stížnosti, neboť doložila Ústavnímu soudu zastoupení advokátem a dne 10. 6. 2015 zaslala proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů řádnou ústavní stížnost.

5. O ústavní stížnosti proti napadeným soudním rozhodnutím již bylo rozhodnuto usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015

sp. zn. III. ÚS 1696/15

, kterým byla ústavní stížnost proti rozhodnutí o potvrzení zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná a ústavní stížnost proti rozhodnutím odvolacího a dovolacího soudu ve sporu z určovací žaloby odmítnuta pro opožděnost. Ústavní soud proto na usnesení

sp. zn. III. ÚS 1696/15

o odmítnutí ústavní stížnosti proti totožným rozhodnutím obecných soudů v podrobnostech odkazuje, neboť se s právním závěrem o částečné opožděnosti a částečné zjevné neopodstatněnosti návrhu ztotožňuje.

6. Z řečených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout zčásti jako opožděnou, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a zčásti jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu