Constitutional complaint dismissed as inadmissible because civil court remedies exist for property damage claims.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti KV PLUS s.r.o., sídlem Husinecká 903/10, 130 00 Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Jaroslavem Homolkou, advokátem, se sídlem Na Dolech 4872/15, 586 01 Jihlava, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2014 č. j. 5 T 200/2014-521, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. 1. 2015 č. j. 55 To 333/2014-558, za účasti Okresního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 5. 2015, stěžovatelka napadla rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2014, č. j. 5 T 200/2014-521 (dále jen "rozsudek") a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. 1. 2015 č. j. 55 To 333/2014-558, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozsudku. Stěžovatelka s napadenými rozhodnutími nesouhlasí, kdy se domnívá, že jí v daném trestním řízení příslušelo postavení poškozené a rozsudek by měl obsahovat, avšak neobsahuje, výrok, jímž by jí měla být přiznána náhrada škody.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je přitom její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné procesní prostředky, které stěžovateli zákon poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Za situace, kdy stěžovatelka svoji ústavní stížnost směřuje výhradně proti absenci výroku o náhradě škody v rozhodnutí vydaném v trestním řízení, není dán prostor k intervenci Ústavního soudu, neboť může svá majetková práva hájit v prostoru daném normami občanskoprávními (obdobně usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 3621/12

ze dne 5. 2. 2014 či

II. ÚS 1077/14

ze dne 8. 7. 2014, dostupná na: http://nalus.usoud.cz).

Nutno zdůraznit, že adhezní řízení má ve vztahu k meritornímu trestnímu řízení, byť je jeho integrální součástí, v jistém smyslu pouze akcesorickou povahu. Nikoliv trestní řízení a priori, nýbrž toliko civilní řízení je řízením bezvýjimečně zaručujícím, za splnění zákonem předepsaných podmínek, možnost domoci se uplatněného majetkového nároku. Napadená rozhodnutí nezbavují stěžovatelku možnosti podání žaloby v občanskoprávním řízení.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2015

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D. v. r.

soudce zpravodaj