Constitutional Court dismisses prisoner's complaint on disciplinary fine, citing lack of fair process rights and excessive legal review.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele D. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, zastoupeného Mgr. Jiřím Slováčkem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 640/45, proti sdělení Vězeňské služby České republiky ke stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 9. 7. 2015 č. j. VS 9/029/001/2015-17/OVT/3003 a proti rozhodnutí Vězeňské služby České republiky, vychovatele Věznice Všehrdy, o uložení kázeňského trestu ze dne 15. 5. 2015 č. j. VS 28/738/003/2015-17/OVT/3018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - práva na svobodu projevu a na vyjadřování svých názorů podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny a zprostředkovaně i práva na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny - domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci.

2. V napadeném rozhodnutí Vězeňské služby České republiky ze dne 15. 5. 2015 č. j. VS 28/738/003/2015-17/OVT/3018 odůvodnil vychovatel Ing. Tomáš Prokop z Věznice Všehrdy uložení kázeňského trestu stěžovateli formou důtky tím, že stěžovatel dne 11. 5. 2015 na zdravotním středisku zvyšoval hlas a vykřikoval na zdravotní sestry, a dále dne 14. 5. 2015 u výstrojního skladu věznice na výzvu vychovatele Mgr. Pavla Voděry, aby se ustrojil, argumentoval slovy: "Ano, pane Voděra, obleču si tričko, nebuďte aktivní, pane Voděra, kdybyste raději plnili aktivity tak, jak je máte napsány." Svými projevy stěžovatel podle názoru vychovatele porušil ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, neboť nedodržel zásady slušného jednání. Rozhodnutí o uložení důtky se zakládalo i na tom, že stěžovatel porušil ustanovení § 47 odst. 1 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, podle kterého jsou odsouzení ve styku s jinými osobami povinni dodržovat zásady slušného chování užívané v běžném společenském styku. Vychovatel pokládal skutek za jednoznačně prokázaný a vyjadřování stěžovatele v daných případech za nevhodné. Stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebylo Vězeňskou službou České republiky vyhověno, sdělením ze dne 9. 7. 2015 č. j. VS 9/029/001/2015-17/OVT/3003.

II. Obsah ústavní stížnosti

3. V ústavní stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu stěžovatel namítal, že se v prvním případě bránil proti jednání zdravotní sestry, která mu dala podepsat prázdný formulář, a dožadoval-li se stěžovatel ukázání dopsaných údajů ve formuláři, byl odmítnut a byl podán návrh na kázeňské potrestání. Nesouhlas s postupem zdravotní sestry nelze podle názoru stěžovatele považovat za neslušné chování. I další výtka v rozhodnutí, která byla důvodem pro uložení kázeňského trestu, není opodstatněnou, neboť nejde o nevhodné chování, pokud stěžovatel nikoli neslušnými či hanlivými poznámkami vyjadřoval vlastní názor v souladu se svobodou projevu. Napadenému rozhodnutí o uložení kázeňského trestu bylo v ústavní stížnosti vytknuto i to, že nebyly řádně objasněny okolnosti kázeňského přestupku a nebylo provedeno odpovídající dokazování, protože vychovatel rozhodoval pouze na podkladě skutečností uvedených dotčenými zaměstnanci věznice, aniž by vyslechl odsouzeného.

4. Stěžovatel argumentoval porušením práva na svobodu projevu, kterou lze omezit toliko zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Kázeňský trest by bylo možno uložit pouze za kázeňský přestupek, kterým je zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na základě zákona uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu. Stěžovateli tak byl uložen kázeňský trest za projev, který nebyl nezákonný, a nebyly naplněny ani ústavní předpoklady pro omezení práva na svobodu projevu podle čl. 17 Listiny.

5. Nezákonně uložená důtka pak podle názoru stěžovatele nepříznivě ovlivnila podmínku pro posuzování toho, zda stěžovatel ve výkonu trestu svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení. Takový závěr je nezbytný pro možnost podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle § 88 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel totiž naplnil i další podmínku vyžadovanou zákonem k tomuto rozhodnutí, a to vykonání poloviny uloženého trestu, a již začal činit opatření pro podání návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (shromažďování podkladů a písemností potvrzujících zajištění bydlení a práce po propuštění z výkonu trestu). Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal mj. i porušení čl. 36 odst. 2 Listiny, neboť samotnou výluku rozhodování o uložení důtky ze soudního přezkumu pokládal za protiústavní, má-li tato vliv na rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

III. Právní posouzení

6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné moci. Samotný postup v řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů a jiných státních orgánů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze v případě, pokud tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

7. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry vyslovené v napadených rozhodnutích nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem státních orgánů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory rozhodujících orgánů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.

8. Pochybení orgánu veřejné moci s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Právní závěr rozhodnutí o uložení kázeňského trestu formou důtky za kázeňský přestupek nevybočuje z ústavních kautel. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv.

9. K námitce stěžovatele, že rozhodnutí vychovatele o uložení kázeňského trestu bylo nutno rozhodnutím Vězeňské služby České republiky ke stížnosti zrušit, neboť porušovalo ústavně garantovaná práva stěžovatele a bylo v rozporu se zákonem, je nezbytné odkázat na judikaturu Ústavního soudu, podle níž nelze na rozhodnutí o kázeňských trestech klást nároky srovnatelné s rozhodnutími správních orgánů nebo obecných soudů. V kázeňských řízeních vystupuje významně požadavek na pružnost rozhodování a snaha udržovat pořádek a bezpečnost ve věznicích v přiměřeném čase (viz např. usnesení ze dne 21. 10. 2008

sp. zn. I. ÚS 1785/08

nebo ze dne 4. 2. 2010

sp. zn. II. ÚS 3239/09

).

10. Výklad práva rozhodujícími orgány tak nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Nezákonně uložená důtka by mohla mít dopad na posuzování toho, zda odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody svým chováním a plněním povinností prokázal či neprokázal polepšení, tj. naplnil-li podmínky pro rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Pokud by však v rámci rozhodování o uložení kázeňského trestu formou důtky došlo k protizákonnosti nebo excesu, má pravomoc to věcně posoudit trestní soud rozhodující o podmíněném propuštění z výkonu trestu, tj. zásadně nikoli Ústavní soud k ústavní stížnosti proti samotnému rozhodnutí o uložení důtky.

11. Řízení o uložení důtky není možno podřadit pod vymezení "trestního obvinění" ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, o kterém by musel rozhodovat orgán soudního typu. Důtka je totiž mírným trestem ukládaným podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Kázeňské přestupky odsouzených i uložené kázeňské tresty obvykle dosahují nízké intenzity. Cílem kázeňského postihu je zajistit běžný pořádek a kázeň ve věznicích. Lze tedy konstatovat, že na řízení o uložení kázeňského trestu formou důtky nelze vztáhnout ochranu práva na spravedlivý proces (z usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2015

sp. zn. I. ÚS 3688/14

). Napadená rozhodnutí orgánu veřejné moci proto neporušila ústavně zaručená práva stěžovatele.

12. Z řečených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu