Constitutional Court dismisses appeal claiming unequal treatment regarding court fee refund for settlement agreement.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a German company against lower court rulings denying a court fee refund. The company argued that the courts violated the principle of equality by refusing the refund despite a settlement agreement, which it claimed should have triggered the refund under the relevant fee law. The court held that the lower courts correctly applied the statute and that their interpretation did not reach the threshold of unconstitutional excess required for constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses complaints where lower courts apply statutory provisions on court fees without reaching the level of unconstitutional excess or violating fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky IMK Industrie Montagen Kl?tze GmbH, se sídlem Am Eichholz 4, 38486 Kl?tze, Spolková republika Německo, zastoupené Mgr. Petrou Schinnenburgovou, advokátkou se sídlem Praha 10, V Nových domcích 13, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 2015 č. j. 1 Cmo 146/2015-363 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. 5. 2015 č. j. 37 Cm 120/2006-355, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Průběh řízení před obecnými soudy
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelka pro tvrzený zásah do ústavně garantovaných práv - na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny - domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 2015 č. j. 1 Cmo 146/2015-363 bylo ve výroku I. potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. 5. 2015 č. j. 37 Cm 120/2006-355, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovatelce (žalované) nevrací soudní poplatek z podání vzájemného návrhu na zaplacení částky 29 268,80 EUR s příslušenstvím (soudní poplatek činil částku 21 660 Kč).
3. Obecné soudy konstatovaly, že není dán zákonný důvod pro vrácení soudního poplatku, neboť soudní řízení nebylo pro zpětvzetí vzájemného návrhu zastaveno před prvním jednáním podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), a před rozhodnutím soudu ve věci nedošlo ani ke schválení soudního smíru účastníků řízení podle § 10 odst. 7 zákona o soudních poplatcích.
II. Obsah ústavní stížnosti
4. V ústavní stížnosti bylo argumentováno, že obecné soudy se s návrhem na vrácení soudního poplatku za podání vzájemného návrhu nevypořádaly ústavně konformně. Stěžovatelka namítala, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do principu rovnosti účastníků řízení, protože ač došlo k dohodě o narovnání sporných stran, nebyla tato smlouva pokládána za důvod pro vrácení soudního poplatku, kterým by bylo podle názoru soudu toliko schválení smíru soudem.
5. Stěžovatelkou bylo uvedeno, že takovým postupem není naplněn úmysl zákonodárce motivovat účastníky řízení ke smírnému vyřešení sporu i jinak než soudním smírem, o který se rozhodující soud ani nepokusil. Účastníci se podle výkladu obecných soudů musí smluvně dohodnout na smíru před prvním jednáním ve věci, aby jim mohl být soudní poplatek vrácen, což není v souladu se základními právy na ochranu vlastnictví, spravedlivý proces a rovnost stran.
III. Právní posouzení
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
7. Obecné soudy aplikovaly v posuzovaném případě procesní úpravu zákona o soudních poplatcích. Právní závěry řádně odůvodnily v napadených rozhodnutích, která nelze označit za formalistická nebo rozporná s obecnými zásadami spravedlnosti.
8. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Rozhodnutí o nevrácení soudního poplatku z důvodu, že soudní řízení nebylo pro zpětvzetí vzájemného návrhu zastaveno před prvním jednáním ve věci a před rozhodnutím soudu o věci nebyl ani schválen soudní smír účastníků řízení, nevybočuje z ústavních kautel. Ústavní soud nemá pravomoc zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů, které postupovaly v rovině podústavního práva a nedopustily se ústavního excesu.
9. Soudy řádně vyložily, proč nevyhodnotily žádost o vrácení soudního poplatku jako důvodnou. Samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv. Výklad práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu.
10. Z výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu