Constitutional Court annuls district court ruling dismissing a timely appeal as late due to procedural error.

Oznámení usnesení a počítání lhůty k podání stížnosti proti usnesení o opravném prostředku v trestním řízení

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy - ze dne 22. října 2015

sp. zn. IV. ÚS 1573/15

ve věci ústavní stížnosti M. V., zastoupeného Mgr. Libuší Betášovou, advokátkou, se sídlem Broumov, Máchova 187, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2015 č. j. 12 To 96/2015-400, kterým byla odmítnuta pro opožděnost stěžovatelova stížnost proti prvostupňovému usnesení o zamítnutí návrhu na obnovu trestního řízení.

I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2015 č. j. 12 To 96/2015-400 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu a na spravedlivý (řádný) proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2015 č. j. 12 To 96/2015-400 se zrušuje.

III. Krajskému soudu v Hradci Králové se ukládá, aby nahradil stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 3 600 Kč do 30 dnů od doručení tohoto nálezu k rukám Mgr. Libuše Betášové, advokátky, se sídlem v Broumově, Máchova 187.

Odůvodnění

I. 1. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla odmítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 2. 2015 sp. zn. 11 T 139/2012 jako opožděně podaná. Uvedeným usnesením Okresního soudu v Náchodě byl zamítnut návrh na obnovu řízení v trestní věci stěžovatele.

2. Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

3. Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud podle § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") uložil Krajskému soudu v Hradci Králové, aby mu nahradil náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 3 600 Kč.

II. 4. Stěžovatel namítá, že napadeným rozhodnutím byla jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Náchodě chybně posouzena jako opožděně podaná, neboť Krajský soud v Hradci Králové za okamžik rozhodující pro počátek běhu třídenní lhůty k podání stížnosti považoval den, kdy bylo usnesení Okresního soudu v Náchodě v rámci veřejného zasedání a v přítomnosti stěžovatele vyhlášeno.

5. Stěžovatel poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu [konkrétně na nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

ze dne 10. 3. 2005 (N 52/36 SbNU 555),

III. ÚS 457/05

ze dne 5. 1. 2006 (N 4/40 SbNU 39) a

III. ÚS 2310/09

ze dne 18. 10. 2012 (N 177/67 SbNU 157)], podle kterých lhůta k podání stížnosti proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na obnovu řízení v trestní věci, běží až od doručení opisu písemného vyhotovení rozhodnutí, přičemž přítomnost stěžovatele při vyhlášení takového usnesení nemůže založit účinky oznámení. Stěžovatel má za to, že při takovém výkladu bylo nutno posuzovat jeho stížnost jako včas podanou.

6. Svůj návrh na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem stěžovatel odůvodňuje tím, že Krajský soud v Hradci Králové podle jeho názoru nerespektoval nálezy Ústavního soudu, čímž způsobil, že stěžovatel musel zbytečně vynaložit náklady spojené s řízením před Ústavním soudem.

III. 7. Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření uvedl, že při vydání napadeného usnesení vycházel z toho, že usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení bylo ve smyslu § 137 odst. 1 trestního řádu oznámeno v přítomnosti stěžovatele, navrhovatelky obnovy řízení a obhájkyně stěžovatele, ovšem náležitě nepřihlédl k rozhodnutím Ústavního soudu citovaným v ústavní stížnosti. Rozhodnutí pak ponechává na Ústavním soudu.

8. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržené vyjádření stěžovateli k replice, neboť neobsahovalo žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci. Nadto z materiálního hlediska nelze přehlížet skutečnost, že Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl.

IV. 9. Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas oprávněnou osobou a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

10. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 44 zákona o Ústavním soudu uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by to nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatele a účastníka řízení. Nekonání ústního jednání odůvodňuje také skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval za potřebné provádět dokazování.

V. 11. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem vyžádaného trestního spisu a přezkoumal, zda tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

12. Na prvním místě je třeba připomenout, že Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není další instancí v systému trestního soudnictví a posuzování konkrétních okolností každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží trestním soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Pokud uvedený princip platí v řízení, při němž se posuzuje otázka viny a trestu, musí platit tím spíše v řízení o mimořádném opravném prostředku. I v případě řízení o povolení obnovy řízení je proto na trestních soudech, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci (viz usnesení

sp. zn. III. ÚS 254/12

; dostupné na http://nalus.usoud.cz). Na druhé straně je však Ústavní soud oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyly porušeny ústavně zaručené svobody nebo základní práva stěžovatele.

13. Otázkou, zda lhůta k podání stížnosti proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na obnovu řízení, běží od vyhlášení tohoto usnesení nebo až od doručení jeho opisu, se již Ústavní soud zabýval (viz např. výše citované nálezy, na které poukazuje stěžovatel) a dospěl k závěru, že rozhodným okamžikem je datum doručení usnesení. Tento svůj závěr Ústavní soud zdůvodnil zejména tím, že ustanovení § 137 odst. 1 věty druhé trestního řádu určuje dvě disjunktní formy oznamování usnesení, a to buď vyhlášením usnesení v přítomnosti dotčené osoby, nebo doručením opisu usnesení. Pokud stěžovateli, resp. jeho obhájci bylo nutno ve smyslu § 137 odst. 4 trestního řádu doručit opis usnesení okresního soudu, pak jeho přítomnost při vyhlášení takového usnesení nemohla založit účinky oznámení. Opačný závěr by nutil oprávněnou osobu podat stížnost proti usnesení, aniž by se mohla seznámit s jeho písemným vyhotovením, a povinnost doručit opis usnesení by se pak jevila jako samoúčelná; takový závěr by byl zjevně nesprávný a absurdní. Obeznámenost s písemným odůvodněním usnesení je pro kvalifikované podání stížnosti klíčová, přičemž usnesení o opravném prostředku ve smyslu § 137 odst. 4 trestního řádu se svým významem blíží rozsudku.

14. Ústavní soud ani v nyní posuzované věci neshledal důvody, proč by se od svých předchozích závěrů měl jakkoliv odchylovat, a to i s přihlédnutím k odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsahu vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové, jež do dané právní problematiky nic nového nepřinášejí a uvedený právní názor nerozporují. Pokud tedy stížnost proti rozhodnutí o opravném prostředku byla soudem druhého stupně nesprávně zamítnuta jako opožděně podaná, jak potvrzují výše uvedené skutečnosti, došlo tím k porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu a na spravedlivý (řádný) proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Jestliže obhájkyni stěžovatele bylo usnesení Okresního soudu v Náchodě doručeno dne 6. 3. 2015 a stěžovatel podal proti tomuto usnesení stížnost dne 9. 3. 2015, jednoznačně z toho vyplývá, že stížnost byla podána včas. V podrobnostech lze odkázat na argumentaci obsaženou v odůvodnění citovaných nálezů.

VI. 15. Ústavní soud výrokem III nálezu vyhověl i stěžovatelovu návrhu, jímž se domáhal náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem. Podle § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Toto ustanovení platí, pokud Ústavní soud nevyužije své pravomoci, podle níž v odůvodněných případech a podle výsledků řízení může usnesením uložit některému účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi jeho náklady řízení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Jak vyplývá z obou citovaných ustanovení, úhrada nákladů řízení před Ústavním soudem není automatická. Lze ji uložit pouze v odůvodněných případech, např. jako určitou sankci vůči tomu účastníku řízení, který svým postupem zásah do základního práva vyvolal [srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 53/97

ze dne 17. 2. 1999 (N 26/13 SbNU 195)].

16. Ústavní soud považuje podmínky stanovené v § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu v tomto případě za splněné. V projednávané věci Krajský soud v Hradci Králové nerespektoval vykonatelné nálezy Ústavního soudu, jejichž existence mu z úřední činnosti musela být známa. Tímto postupem přiměl stěžovatele, aby v zájmu ochrany svých práv zbytečně vynaložil náklady spojené s řízením před Ústavním soudem. Lze přitom poznamenat, že v analogických věcech Ústavní soud judikuje opakovaně a ustáleně [viz nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

(citován výše),

III. ÚS 457/05

(citován výše),

IV. ÚS 2519/07

ze dne 23. 1. 2008 (N 19/48 SbNU 205),

III. ÚS 389/09

ze dne 4. 3. 2010 (N 40/56 SbNU 461),

III. ÚS 1542/09

ze dne 23. 9. 2010 (N 201/58 SbNU 787),

III. ÚS 2310/09

(citován výše)]. Při stanovování výše náhrady nákladů řízení Ústavní soud vyšel, jak stěžovatel navrhoval, z ustanovení § 7 a 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud tak stěžovateli přiznal jím požadovanou náhradu nákladů v rozsahu dvou úkonů právní služby po 1 500 Kč a dvakrát náhradu hotových výdajů po 300 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem tedy činí 3 600 Kč. K jejímu zaplacení určil Ústavní soud v souladu s ustanovením § 63 zákona o Ústavním soudu podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu přiměřenou lhůtu 30 dnů od doručení tohoto rozhodnutí.

17. Na základě výše uvedeného Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl, jak je ve výrocích I a II nálezu uvedeno.