Constitutional Court dismisses appeal for exhaustion of remedies regarding judge recusal ruling in ongoing trial.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by UNIMEX-INVEST, s. r. o., against the High Court's decision that a specific judge was not recused from the case. The applicant argued for the annulment of the ruling, but the Court determined that all legal procedural remedies had not been exhausted. The decision rests on the principle of subsidiarity, which requires exhausting ordinary court remedies before seeking constitutional review, especially when the trial is still ongoing.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if all legal procedural remedies have not been exhausted, as they serve as a last resort and must not bypass the ordinary court process.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 2/1596, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem v Praze 10, K Chaloupkám 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 4. 2015, č. j. Nco 22/2015-990, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 4. 2015, č. j. Nco 22/2015-990, vyslovil, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Radmila Baďurová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 8 Co 622/2009 a 8 Co 833/2014.
Proti usnesení vrchního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností ze dne 6. 10. 2015, ve které navrhuje, aby Ústavní soud toto usnesení zrušil.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tyto prostředky jsou konkretizovány v § 72 odst. 3 téhož zákona.
Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000,
sp. zn. III.ÚS 117/2000
(N 111/19 SbNU 79), dostupný na http://nalus.usoud.cz].
Ústavní soud v obdobné věci usnesením ze dne 17. 7. 2014,
sp. zn. II. ÚS 1509/14
, odmítl pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost stěžovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2014, č. j. Nco 5/2014-858, jímž bylo v jiném řízení za účasti stěžovatelky rozhodnuto o její námitce podjatosti tak, že tři tam jmenované soudkyně Krajského soudu v Ostravě nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci. Od závěrů usnesení
sp. zn. II. ÚS 1509/14
se Ústavní soud nemá důvodu odchýlit ani v nyní projednávané věci (srov. též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 8. 2013,
sp. zn. III. ÚS 1832/13
, ze dne 3. 12. 2009,
sp. zn. II. ÚS 2815/09
, ze dne 9. 9. 2009,
sp. zn. I. ÚS 2222/09
, ze dne 28. 5. 2009,
sp. zn. IV. ÚS 237/09
, nebo ze dne 29. 5. 2007,
sp. zn. II. ÚS 565/06
).
Z výše uvedené zásady subsidiarity ústavní stížnosti, resp. principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů, vyplývá, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet pořad práva, jinými slovy napravovat ústavně relevantní pochybení obecných soudů (již) za situace, kdy mohou být napravena obecnými soudy samotnými v rámci u nich probíhajícího, dosud pravomocně neskončeného řízení.
O takový případ se jedná i v nyní projednávané věci. Ústavní stížnost směřuje proti negativnímu rozhodnutí o stěžovatelčině námitce podjatosti soudkyně, která byla v souladu se zákonem, resp. podle platného rozvrhu práce, určena k projednání její věci, přičemž rozhodnutí nadřízeného soudu o námitce podjatosti bylo vydáno v rámci probíhajícího řízení, v němž dosud nebylo pravomocně (meritorně) rozhodnuto. Pokud snad obecné soudy při posouzení námitky podjatosti pochybily, mají možnost tuto vadu napravit v dalším průběhu řízení, přičemž Ústavní soud bude případně povolán zabývat se zásahem do práva na spravedlivý proces spočívajícím v tom, že věc byla projednávána a rozhodnuta vyloučeným soudcem, (teprve) v rámci přezkumu pravomocného rozhodnutí ve věci samé, kterým bude řízení skončeno a ohledně kterého budou vyčerpány veškeré zákonem garantované procesní prostředky obrany.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. 11. 2015
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj