Constitutional Court dismisses constitutional complaint for delay regarding lower court ruling and for lack of merit regarding appellate court ruling.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatelky Věry Nevludové, právně zastoupené advokátem Mgr. Tomášem Gureckým, Josefa Skupy, 1639/21, Ostrava, doručovací adresa: Elektrárenská 125, Frýdlant nad Ostravicí, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2015 sp. zn. 3 To 133/2015 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 2. 2015 sp. zn. 4 T 205/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Ústavnímu soudu byl dne 15. 6. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů.

Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. K tomu konstatuje, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení lhůty k jejímu podání. Dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podle odst. 5 téhož paragrafu podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

Stěžovatelka napadla svojí ústavní stížností jednak usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 2. 2015 sp. zn. 4 T 205/2013 a jednak usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2015 sp. zn. 3 To 133/2015. Z usnesení příslušného okresního soudu přitom vyplývá, že stěžovatelka byla poučena o tom, že podání stížnosti v dané věci není přípustné. Navzdory uvedenému si však tuto stížnost podala a je tak zcela zřejmé, že Krajský soud v Ostravě neměl jinou možnost, než ji zamítnout.

Výše nastíněný procesní postup stěžovatelky má zásadní vliv na posouzení předmětné ústavní stížnosti, neboť dvouměsíční lhůta pro její podání se bude posuzovat u každého z napadených usnesení samostatně. Důvodem je pak především ta skutečnost, že napadené usnesení okresního a krajského soudu postrádají mezi sebou procesní návaznost.

Z napadeného usnesení krajského soudu vyplývá, že mu stížnost proti usnesení okresního soudu byla předložena dne 1. 4. 2015, z toho lze dovodit, že ústavní stížností napadené usnesení okresního soudu bylo stěžovatelce doručeno ještě před tímto datem. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena faxem dne 15. 6. 2015, je zcela zřejmé, že tato byla ve vztahu k napadenému usnesení okresního soudu podána opožděně.

Jiná situace však nastává v případě napadeného usnesení krajského soudu, o němž bylo rozhodnuto dne 8. 4. 2015. Z veřejně přístupné databáze na http://infosoud.justice.cz vyplývá, že Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku byl související soudní spis sp. zn. 4 T 205/2013 vrácen dne 14. 4. 2015, přičemž teprve poté, mohlo dojít k rozeslání napadeného usnesení. I kdyby tak okresní soud učinil v den, kdy mu byl spis odvolacím soudem vrácen, byla by dvouměsíční lhůta zachována, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti by počala plynout od 15. 4. 2015. Z toho důvodu posoudil Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost ve vztahu k napadenému usnesení krajského soudu jako včas podanou.

Podle náhledu Ústavního soudu lze napadené usnesení krajského soudu považovat za ústavně konformní, neboť tento v rámci svého odůvodnění zcela jasně uvedl, z jakých skutečností vyšel, které konkrétní ustanovení zákona na danou věc aplikoval a k jakým závěrům dospěl. Ústavní soud je toho názoru, že odvolacímu soudu není čeho vytknout a proto ve vztahu k němu posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.

Z výše vyložených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost ve vztahu k usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 2. 2015 sp. zn. 4 T 205/2013 odmítnout v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) pro opožděnost a ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2015 sp. zn. 3 To 133/2015 ji odmítnout v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) pro zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu