Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to non-exhaustion of legal remedies in pending retrial proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a prisoner against a regional court decision. The applicant argued violations of fair trial rights, but the court found the complaint inadmissible because the underlying criminal proceedings were not yet definitively concluded. Since the appellate court had only returned the case for a new trial, the principle of subsidiarity required exhausting all available legal remedies before seeking constitutional relief.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available procedural means for legal protection, particularly when the case has been returned to a court for further proceedings rather than being finally concluded.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele K. P., t. č. Věznice Heřmanice, zastoupeného JUDr. Lukášem Svrčkem, advokátem se sídlem v Havířově - Městě, Dělnická 434/1a, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. června 2015 č. j. 3 To 191/2015-152, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. srpna 2015 a doplněna podáními ze dne 3. září 2015, 7. září 2015 a 1. října 2015, se stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. června 2015 č. j. 3 To 191/2015-152 z důvodu tvrzeného porušení práva na soudní ochranu a spravedlivé projednání věci, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na rovné postavení v soudním řízení, zaručeného čl. 37 odst. 3 Listiny a práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny.
2. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Krajský soud v Brně, podle ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu, zrušil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. dubna 2015 č. j. 8 PP 52/2015-113, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovatel podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody a soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3).
5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných, a to i ve smyslu "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 125/06
,
III. ÚS 1692/08
,
I. ÚS 4033/12
a
I. ÚS 1503/13
).
6. Výjimka z principu subsidiarity ústavní stížnosti je založena v ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle písm. a) tohoto ustanovení, Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně stěžovatelova práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom citované ustanovení - jako výjimku z obecného principu - je třeba vykládat restriktivně; navíc uplatnění této výjimky je zpravidla vyloučeno v situacích, kdy sice existuje pravomocné rozhodnutí, ale řízení před obecnými soudy v dané věci ještě není definitivně skončeno, typicky v případě kasačního rozhodnutí soudu vyšší instance o opravném prostředku. Právě taková situace přitom nastala i v nyní projednávaném případě, kde je ústavní stížností napadeno zrušující rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně. Podaná ústavní stížnost byla proto shledána nepřípustnou ve smyslu ustanovení § 75 zákona o Ústavním soudu.
7. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2015
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj