Constitutional Court dismisses complaint against minister's pardon decision lacking explicit reasoning under Czech law.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného Mgr. Petrem Šírem, advokátem se sídlem ve Sněžné, Kadov 49, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti České republiky ze dne 25. 6. 2015 č. j. MSP-157/2015-OUP-MILS/3 spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 366 odst. 2 a § 367 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí ministra spravedlnosti České republiky, a současně navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené ustanovení trestního řádu.

Ministr spravedlnosti České republiky na základě rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 29. 11. 2013, č. 378/2013 Sb., o přenesení pravomoci v řízení o udělení milosti, a s poukazem na ustanovení § 366 odst. 2 tr. řádu, zamítl žádost o prominutí zbytku trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, uloženého stěžovateli rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 5. 12. 2011 sp. zn. 3 T 56/2011 ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2012 sp. zn. 42 To 47/2012 a ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. 4 Tdo 914/2012.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že jestliže řízení o udělení milosti probíhá na základě obsahu spisů obecných soudů a ministr spravedlnosti se při svém konečném závěru o jejich obsah opírá a z nich vychází, pak neexistuje důvod, proč by rozhodnutí ministra spravedlnosti nemělo obsahovat odůvodnění; snad jen vyhovující rozhodnutí ministra spravedlnosti by mohlo být odůvodnění prosto. Jedním z principů představujících neopomenutelnou součást práva na spravedlivý proces je povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Absenci odůvodnění, popř. postačující stručné odůvodnění zavedl do českého právního řádu zákonodárce bezpochyby za účelem procesní ekonomie, avšak vzhledem k povaze věci měl převážit požadavek na výslovné vypořádání se se sociálními a lidskými argumenty žadatele při posuzování žádostí o milost.

Stěžovatel zdůrazňuje, že na něj již od ledna 2014 dopadá nemožnost prokázat svůj čistý trestní rejstřík tak, že je opakovaně odmítán ve svém úsilí zajistit si jakékoliv zaměstnání a například i dostát jedné ze svých základních povinností otce - hradit výživné svým dospělým i nezletilým dětem; již 18 měsíců je zcela existenčně závislý na svých rodinných příslušnících, ovdovělé matce v důchodovém věku a bratrovi, jehož příjmem je invalidní důchod. Stěžovatel dává najevo, že očekával, že ministr spravedlnosti ve svém rozhodnutí doloženou sociální situaci zohlední.

Napadené rozhodnutí ministra spravedlnosti je pro absenci odůvodnění nepřesvědčivé. Stěžovatel současně má za to, že přenášet pravomoci v řízení o udělení milosti z prezidenta republiky na ministra spravedlnosti nelze.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. V řízení o ústavní stížnosti není sama o sobě významná námitka z pouhé "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.

Pro posouzení věci je vhodné připomenout, že pravomoc prezidenta republiky odpouštět a zmírňovat tresty (agraciace) je zakotvena v článku 62 písm. g) Ústavy České republiky, v němž se praví: "Prezident republiky... odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení...".

Tak, jako neexistuje žádné ústavně garantované právo na udělení agraciace, neexistuje ani právo stěžovatele, aby jeho věc (žádost o odpuštění soudem uloženého trestu) byla předložena prezidentu republiky.

Právo udílet agraciaci je prerogativem, výsadním právem prezidenta republiky. Pakliže pro výběr osob, kterým bude udělena agraciace, stanovil takový postup, že část procesních pravomocí svěřil ministrovi spravedlnosti, nelze proti takovému postupu z ústavněprávního hlediska ničeho namítat.

Co do obsahu rozhodnutí ministra spravedlnosti České republiky, je namístě zaznamenat, čl. 36 odst. 1 Listiny zde není bezprostředně aplikovatelný, pročež nelze dovodit ani ústavněprávní požadavek, aby bylo odůvodněno.

I když odůvodnění rozhodnutí ministra spravedlnosti České republiky není přítomno, z jeho kontextu - vytvořeného žádostí o prominutí zbytku trestu a předmětným spisovým materiálem - je dovoditelné, že nelze dospět k závěru, že by jeho postup byl projevem libovůle.

Uvedené závěry nekolidují ani s usnesením Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 414/14

ze dne 13. 11. 2014, a na jeho odůvodnění lze přiměřeně odkázat.

Z popsaných důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný, a v důsledku toho rovněž i akcesorický návrh na zrušení ustanovení § 366 odst. 2 a § 367 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), přičemž zde je tomu tak ve shodě s ustanovením § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2015

Jan Musil v. r .

předseda senátu